Palantir
oddělovač

Noční klub II.

Literatura > Science Fiction | 21. 06. 2003 13:44:02 | autor: mike

Autor: Jiří Kulhánek
Formát: A5, 382 s.
Ilustrace na obálce: Luis Royo
Žánr: Splatter punk (s upíry)

"Čím to, že v téhle zemi, když někdo řekne suďte se se mnou, vnímám to, jako by mi řekl polib si prdel?" -Tobiáš

Hekaté v celé své kráse. A je to tady! Konečně jsem se dostal k Nočního klubu II., přímému to pokračování knihy Noční klub I., kteroužto jsem zde recenzoval před týdnem. Za necelé dva dny jsem tuto ne zrovna útlou knihu, jež má na obálce vyvedenou opět ženštinu - tentokráte je to Hekaté, řecká bohyně náhlé smrti - od známého Luise Roya, přečetl a co bych to byl za člověka, abych se s vámi nepodělil o čerstvé dojmy. Podíváme se tedy na to, co je v druhém díle lepší, co horší a co zůstalo při starém.

(Varování pro ty, co první díl nečetli, ale někdy v budoucnu číst chtějí - následující odstavec pojednává o ději, a proto - pokud se nechcete připravit o některá překvapení - ho ve vlastním zájmu přeskočte, můžete si třeba přelepit inkriminovanou část monitoru lepicí páskou ^_^.)

Děj zcela překvapivě navazuje navazuje na díl první, který skončil tam, kde začal - v Praze. Hrdinou není nikdo jiný než spisovatel, zkušený schizofrenní zabiják a novopečený majitel vysouvacích špičáků Tobiáš. Většina Nočního klubu byla vyvražděna bytostmi silnějšími upírů a to si samozřejmě Tobiáš nemůže nechat líbit. A jako správný drsoň se tedy i se svými drsnými hláškami vydá na cestu pomsty. Značně akční děj plyne opět velmi svižně, přičemž se nešetří originálními nápady (i když v prvním díle jich bylo víc, ale takový je už osud pokračování čehokoli), ukáže se, že téměř všechno je jinak - není nad konspirativní plány sahající několik staletí zpět, a ke konci jsou osudy všech významnějších postav příjemně (pravda, u některých nepříjemně) uzavřeny, jedná se o víceméně očekávatelný happyend (bez značných obětí se ale také neobešel), který sedí k mírně ironickému tónu díla.

Tobiášova pomsta se neobejde bez násilí, páchaného ponejvíce střelnými a občas i sečnými zbraněmi. Pokud se vám dělalo při čtení prvního dílu mírně nevolno, bylo by pro vás lepší, abyste tento díl snad ani neotvírali. Druhý díl nám totiž zdrsněl, bojové scény z Matrixu jsou jen slabý odvar dějů v této knize. Decentní potoky krve se změnily ve veletoky, krev prší jako déšť, střeva a jiné omotatelné vnitřnosti se omotávají okolo všeho omotatelného (Užito autorových vlastních slov.), mrtvoly se pro nedostatek místa kupí na jiné mrtvoly a vytvářejí tak zajímavou, leč po čase poněkud zapáchající kopcovitou krajinu... ehm... možná jsem to teď v recenzentském zápalu trochu přehnal, ale vězte, že ne moc. Jak jste asi z výstižného popisu poznali, žádný žánrový posun se nekonal - zůstalo u starého dobrého splatter punku. (Častokráte jsem si během čtení říkal:"Jó, to by bylo parádní anime, Hellsing hadr.")

Dobrou zprávou nepochybně je, že humor (odpovídajícně drsný) a ironie z prvního dílu neodešly nikam na dovolenou, ba právě naopak - dílu druhý byl ještě vtipnější. Malý názorný příklad, jedno Tobiášovo přísloví související s jeho nedobrovolným pobytem v rakvi, kde se přeměňoval v upíra - "co se v rakvi naučíš, ke stáru jako když najdeš". Dialogy (i vnitřní ^_^) nepostrádají jiskru a dynamiku... po stránce stylu se, pokud to mohu neodborně posoudit, nic výrazně nezměnilo, a je tomu tak dobře - kniha zůstává přitažlivě čtivá.

Co říci závěrem? Pokud se vám líbil díl první této kvalitní zábavy pro vytvrdlé (neplést s natvrdlé), pak se bez druhého stejně jako já neobejdete a s nejvyšší pravděpodobností už ho doma máte, a pokud se vám nelíbil, tak vůbec nechápu, proč čtete recenzi na díl druhý.

Hodnocení: 8/10 (7/10 B.E.M.)

P>

Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 15448

Související příspěvky Související příspěvky:

Galerie Noční klub I.

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 4 z 4) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Nakiro - 2005-12-18 00:00:00

MUDy - co, jak a proč



Jistě téměř všichni znáte některou hru, která se dá hrát ve více hráčích. Stačí jen připomenout takové tituly jako Doom nebo Warlords. Většinou stačí sezvat pár kamarádů k sobě domů a hrát hru na jednom počítači, nebo k značné nelibosti "seriózně" zaměřených kolegů obsadit školní, případně podnikovou síť. Možná jste to zažili, možná ne, ale doufám, že si to všichni dovedete představit. A teď si představte situaci: nehrajete strategii ani zběsilou střílečku, ale pohybujete se v obrovském světě fantasy, ve kterém potkáváte spoustu tradičních postav z knih J.R.R Tolkiena a dalších. Nehrajete s dvěma nebo třemi kamarády ze školy, ale s několika desítkami lidí z celého světa, které jste nikdy v životě neviděli, a nejspíš ani neuvidíte. Se všemi přitom můžete volně komunikovat, pomáhat si, nebo spolu bojovat. Máte k dispozici obrovské množství kouzel, zbraní a všeho možného...a když hru dohrajete (což určitě nebude dřív jak za půl roku), můžete ji sami upravovat, či vytvářet svoje vlastní krajiny či postavy. Teď se určitě ptáte (pokud to tedy sami nevíte), co to mám asi na mysli. Je to značně zvláštní kategorie her - takzvané MUDy.



Co?:



Co je to MUD? MUD je zkratka z anglických slov Multi-User Dungeon. Znamená to přibližně něco jako dungeon pro více hráčů. Hraje se většinou na Internetu, případně na samostatných počítačích, kdy se jednotliví hráči připojují přes modem. Z toho plyne jedna velká slabina -tyto hry jsou výhradně v textovém režimu. Doba, kdy dálková spojení mezi počítači na Internnetu nebo po modemových linkách budou tak rychlá, aby zvládla i grafiku, je zatím patrně velmi vzdálená. Dá se to pochopitelně obejít, a to tak, že si předem stáhnete program, který už data o krajině, potvorách atd. má v sobě, případně si je sám stáhne ze serveru ještě před započetím vlastní hry (na tomhle principu pracuje Ultima Online, Meridian a další), ovšem těmito věcmi se zde zabývat nebudeme. Ne že by to nebylo fajn, ale přece jenom se jedná o poněkud náročnější podnik, nejen finančně, ale i co do výkonu modemu, počítače, a kapacity připojení. Uživatelé modemů sami vědí, jak dlouho jim trvá stažení třeba i jediného obrázku. Dále budu hovořit pouze o MUDech hraných na Internetu, o ostatních vím jen to, že existují... Nevylučuji také, že zrovna ten MUD, který se rozhodnete vyzkoušet, bude vypadat úplně jinak. Nikdo neznáme všechno, navíc existuje spousta druhů MUDů, které se od sebe značně liší. Jsou MUDy orientované na boj, na plnění různých úkolů, ale třeba také výukové nebo sociální, kam si lidé přicházejí jenom jen tak pokecat a tak dále. Já osobně mám v oblibě bojově orientované MUDy, proto se budu věnovat hlavně jim.

Hra jako taková vyžaduje několik věcí: počítač, připojení na Internet (připojení musí být plné, tj. ne jenom pro E-mail), a komunikační program typu Telnet. Pro větší pohodlí hráče slouží speciální programy, tzv. MUD-clienty, nejsou však nezbytně nutné. Dále potřebujeme znát adresu počítače, na kterém je MUD provozován. Pozor, některé MUDy jsou provozovány pouze v některých (většinou mimopracovních) hodinách! Adresy, včetně těchto informací, jsou na Internetu volně k dispozici. Co do počtu, k dnešnímu dni je v provozu několik desítek MUDů po celém světě, několik dokonce i v Praze. Na MUD se přihlásíte jako na kteroukoliv jinou službu provozovanou přes Telnet: telnet <adresa> <číslo portu> (nezapomeňte na číslo portu! Pokud nevíte, jak u vašeho klienta zadat alternativní číslo portu, raději se někoho zeptejte. Pokud se totiž pokusíte připojit standardním způsobem, dostanete se bez varování na tzv. defaultní port, což bývá obvykle 23).



Jak?:



Jak takový MUD vypadá? Po přihlášení na danou adresu (pozor, nezapomeňte na číslo portu!) se většinou dočkáte úvodní obrazovky, jakéhosi přivítání a pár základních povelů. Můžete se většinou rovnou přihlásit jako host (login as guest) a vyzkoušet si, jak daná hra vypadá. Pro seriózní hraní ovšem potřebujete vlastní postavičku. Tu si vytvoříte příkazem Create new player (nebo podobným). MUDy většinou disponují velkým výběrem mezi typy postav (od člověka až třeba po trolly nebo Černé Nůmenorejce), povoláním (bojovníci, klerici, kouzelníci...) či vnějším vzhledem (barva očí, vlasů, postava....). Když se vám nakonec podaří postavu vytvořit, přenesete se do hry. A potom budete zírat. Dost dlouho. Protože se na vás budou neustále valit kvanta anglického (i jiného) textu, ve kterém se v žádném případě nezorientujete. Pokud přežijete úvodní nápor, zjistíte, že většinou se jedná o hlášení, že někdo vstoupil do místnosti, ve které se právě nalézáte, případně z ní odešel. Dále to budou rozhovory, které se v místnosti odehrávají. Ty mohou být zdrojem ještě větší deprese, neboť se mohou odehrávat v jakémkoliv světovém jazyce, od angličtiny přes švédštinu až po češtinu. Pro začátek tedy jedna rada: někam se ukliďte (příkazy pro pohyb jsou n,s,w,e atd.), protože místo, na kterém se ve hře objevíte, bývá zároveň i nejrušnějším místem v celé hře, a zkuste příkaz help. Z toho, že se vám ostatní hráči budou posmívat, případně do vás kopat atd. si nic nedělejte. Nebojte se, pokud to už dělají, nemyslí to zle, a mohou případně zoufalci poradit nebo i pomoct.

Až si zjistíte, jaký je vlastně princip ovládání (buď z helpu, nebo tak, že se někoho zeptáte, případně že si to přečtete níže), můžete se vydat na průzkum. Nechoďte moc daleko, velice snadno se vám stane, že se ztratíte, a pak musíte trapně žebrat u zkušenějších hráčů o pomoc. Pokuste se najít oblast, která je určená pro vás (Newbie area nebo tak nějak), případně se pokuste najít si někde místo, na kterém můžete získat nějaké vybavení nebo jakéhosi "průvodce pro nováčky" zadarmo. Je dobré takovéto "tiskoviny" prostudovat, je zde spousta užitečných rad. Když si tedy zjistíte několik základních věcí z helpu, z příručky atd. a prozkoumáte nejbližší okolí, můžete se začít zajímat i o některé speciality, které se zde případně vyskytují. Často je například možné cestovat nějakým způsobem na vzdálená místa, což vám může ušetřit spoustu času i nervů. Existují zde také tzv. guildy, což jsou společenství lidí s určitými speciálními schopnostmi. Pokuste se určitě do některého dostat, ty schopnosti opravdu stojí za to! Není na škodu si zjistit, jaké guildy vlastně v této zemi existují, jaké mají výhody či nevýhody. Ptejte se jednotlivých hráčů z různých guildů, rádi vám předvedou, co umí. Většinou bývá nutno pro to, abyste se stali členy guildu, splnit více či méně složitý úkol (quest). Jeho zadání zjistíte po návštěvě sídla guildu, případně z listiny, kterou vás některý člen do guildu pozve.

Dobrá, začínáte se docela slušně orientovat, už jste získali schopnost "odfiltrovat" na obrazovce to, co není důležité, jste schopni se domluvit se spoluhráči, máte jakés-takés vybavení. Co teď? Můžete začít plnit cíl hry - získat co největší zkušenosti. Hráči jsou totiž rozděleni podle získané zkušenosti do úrovní (levelů), přičemž na hráčově úrovni závisí spousta věcí: jaká kouzla může používat, jaké má vlastnosti (sílu, obratnost) atd. Zkušenosti se získavají dvěma způsoby: bojováním s různými příšerkami, které jsou všude možně i nemožně, a řešením úkolů, které bývají logičtější (někdy "logičtější") povahy. Můžete se samozřejmě pokusit získávat své zkušenosti jen bojem, ale časem zjistíte, že vám zkušenosti rostou pomaleji a ppoommaalleeejjjjiiiiii.... Je to tak schválně - autoři chtějí, abyste namáhali taky trochu to, čemu s nadsázkou říkáme centrum myšlení. Seznam těchto úkolů bývá někde k dispozici, stačí ho jen najít. Zpočátku si vybírejte co nejslabší protivníky - pamatujte, že hra je zařízená pro všechny, takže můžete narazit na příšerku, která byla navrhovaná pro superbojovníky. Jak takový souboj dopadne si můžete domyslet sami. Pokud se vám podaří zemřít (jakože se vám to zcela určitě podaří, a ne jednou), je vám odebrána část vaší zkušenosti, a tím i případně úroveň. Dopuručuji dávat si (zvláště při vyžší dosažené úrovni) pozor, smrt může být nejen nepříjemná, ale též značně iritující. Okolí i váš počítač se ocitají ve značném nabezpečí, zvlášť když si uvědomíte, že tu ztracenou úroveň jste získávali dva měsíce... Pokud se vám podaří dosáhnout jakési určené urovně, dostáváte možnost stát se tzv. Wizardem. Většinou je nutno pro to vyřešit nějaký "super quest". Pokud se vám to podaří, získáváte nadlidské schopnosti: můžete se volně pohybovat, jste nesmrtelní, ale hlavně: můžete začít tvořit svoji vlastní část hry! Jak často jste si už říkali: proboha, proč, PROČ to udělali takhle? Já bych to přece udělal úplně jinak....no, tak tady máte možnost :-) Na wizardy se můžete také obrátit s prosbou o pomoc, měli by vám vyhovět, pokud zrovna nejsou zaneprázdněni nečím jiným, ale pozor! Pravidla hry jsou taková, že s questy se nepomáhá! A s příšerkami vám pomůže leda jiný hráč, wizard ne. Ten pomůže leda v případě technických problémů, nebo když se třeba ztratíte a nikdo jiný na vaše zoufalé volání neodpovídá.



Na závěr ještě jedno varování - ač se to nezdá, hra se po čase stává neuvěřitelně návykovou. Člověk je schopen s "tou blbostí" ztrávit celé dny (i noci), nepříčetně zuřit, pokud zemře, a podobně (můžu potvrdit z vlastní zkušenosti). Dejte si proto pozor! Přeji vám všem hodně zdaru, a nashledanou v Cyberspace! (já bych teda řek, že to je Cyberspace...:-) )



Proč?:



Vy to ještě nevíte???



-napsal (asi?) Pupu ( urbanp@mlp.cz)



(převzato z http://www.mudy.cz/mudy.html )



PS: Dovolil bych si takovou poznámečku:



Tento text jsem začal šířit z toho důvodu, že jsem před několika dny zjistil, co je to MUD. Samozdřejmě že když už jsem věděl co je to MUD, chtěl jsem si taky nějakej skusit zahrát, ale ty v Angličtině mi prostě nevyhovovali, takže jsem si našel MUD v češtině. Začal jsem ho hrát, a po chvíly jsem se od něj nedokázal odtrhnout... Kouknul jsem na stránky tvůrců ( http://zp.xf.cz/zp/ ) a bohužel jsem zjistil, že se ho rozhodli nechat upadnout do zapomění, což mě rozesmutnilo natolik, že jsem se rozhodl rozeslat tento text na každý fórum co znám, a doufat že se najde někdo kdo by se rozhodl, že bude v tvorbě MUDu pokračovat, nebo si ho jen občas zahraje. Podle mých výpočtů tento text uvidí denně asi 5000 lidí, z nihž asi tak 200 ho přečte celej a asi 100 lidí si dokonce MUD skusí zahrát, načež jich asi tak 80 odpadne protože jsou moc líní psát textové příkazy nebo číst popisy místností. Zbylích 20 lidí ho bude hrát skoro každej den, a po čase se možná najde někdo kdo by chtěl MUD dál rozšiřovat. Možná se ptáte, proč se tvorby MUDu nechopim sám? Odpověď je jednoduchá: Neumim to, ale jednoho dne se to naučim, a pak se těšte! Je totiž opravdu smutný bejt na MUDu celí dny sám a nepotkat ani živou duši... Proto tento text rozešlete na každý fórum co znáte...



http://zp.xf.cz/zp/ -Adresa tvůrců MUDu země přízraků (jediného mě známeho českého MUDu)



telnet://zeme-prizraku.mudy.cz:8000 -Adresa pro připojení do MUDu



http://zp.xf.cz/zp/index.php3?q=pripojit -Stránka kde je polopatě vysvětleno jak se připojit...



-18.12.2005 u jednoho starého PC a po mnoha hodinách hraní MUDu napsal Nakiro ( nakiro@seznam.cz / http://www.sweb.cz/nakiro )



Pps: Doufám že to neberete jako SPAM nebo HOAX?

Nakiro - 2005-11-28 00:00:00

No já bych řekl že Vládci strachu maj dost slušnou šanci, ale Cesta krve a Divocí a Zlí můžou jen závistivě koukat...

Nakiro - 2005-04-17 00:00:00

I když ty knížky doma nemam (stáhnul jsem si je z: www.kulhanek.wz.cz ) tak můžu prohlásit že ty dva dny co jsem se snima četl jsem fakt nepromarnil :)

Václav - 2004-07-28 00:00:00

Nocni klub I a II jsou asi to nejlepsi, co Jirka zplodil. Myslim si, ze konkurovat mu muzou Vladci strachu a Cesta krve. Samozrejme je to jen muj nazor. Divoci a zli jsou dle meho gusta slabym odvarem Nocniho klubu.


:: (1 - 4 z 4) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.