Palantir
oddělovač

Hra osudu, nebezpečná dýka

Literatura > Povídky > Vidoucí 2007 | 08. 08. 2007 20:00:00 | autor: Harv

Hra osudu, nebezpečná dýka Bill se uvelebil v křesle a přivolal si pokojskou, "Suché Martiny, Bety." Ta odspěchala splnit pánovo přání. Bill měl dnes skvělý den. Jeho programátorům se podařilo vytvořit program, který v počítači s Linuxem udělá zkázu. Nikdo už Linux chtít nebude a on opět zbohatne. Zítra si udělá volno a půjdu si vyjet na nové jachtě kterou zakoupil. Mezitím Bety přinesla sklenku a položila jí vedle křesla. Bill usrkl a zapnul svou obří plazmovou televizi. Akorát začínaly televizní zprávy.
Bill znechuceně odhodil ovladač, v celých zprávách nebyla zmínka o něm ani o jeho firmě. Začal přemýšlet jak se zase víc zvýraznit, aby se o něm zase více mluvilo. Možná dám něco málo na charitu. Ach ta představa, jak jsem zase na titulní straně novin. Zaslechl za sebou nějaký zvuk, otočil se za ním, nikdo tam ale nebyl. Povzdechl si a otočil se zpět, v tu chvíli chtěl zařvat, ale nestihl to. Spatřil světelný záblesk a pocítil hroznou bolest uvnitř hlavy. Celé tělo se mu začalo zmítat v křeči. Jediné co spatřil než zemřel, byla postava celá zahalená v plášti.
Roman Abramovič zavřel dveře. Rozsvítil a pověsil si kabát. Sedl si za stůl a spustil si na laptopu internet, našel si sportovní výsledky a tiše zaklel. Začal číst článek o tom jak jeho Chelsii remizovala 1:1. Novinář , který psal článek se poněkud rozplýval nad tím, že Chelsii nevyhrála. To se Romanovi ani troch
u nelíbilo. Ten zatracený rozhodčí odvedl mizernou práci, za to kolik dostal peněz čekal něco lepšího. Asi na něj bude muset poslat pár svých lidí, aby mu připomněli, že za takovou sumu čekal rozhodně víc, než jen pouhou remízu. Přihlásil se do pošty a začal si pročítat emaily. Bouchly dveře, Roman zvedl hlavu, proti němu stála postava. "Kdo jste? Jak jste se sem dostal?" Postava neodpověděla, vytáhla zářící nůž. Roman okamžitě stiskl tlačítko na přivolání ochranky. "Rychle poplach, něco se děje! Nahoru za šéfem!" Tři členové ochranky vyběhli o patro výš. Zastavili se až mezi dveřmi Nejmladší z ochranky vykřikl: "Né, co se mu to stalo?" a rozběhl se ke stolu. Thomas, který už pár mrtvol viděl řekl: "Tomu už nic nepomůže!"
"Johny, dones mi prosím tě kávu." Jack rozevřel noviny a začal si číst. "Víš, že Chelsii včera remizovala? Teďka je druhá za Manchesterem. Doufám, že to Chelsii vyhraje, vsadil jsem si na ně. Už budeš dělat tu kávu?" Jack odklonil pohled od novin a spatřil Johnyho, jak zírá na monitor a vůbe
c nereaguje. "Johny!" Teď sebou konečně škubl.
"Ano pane?"
"Řekl jsme ti už asi před pěti minutama, že mě máš udělat kávu. Co je s tebou?"
"Promiňte pane, hned to bude, chcete dva cukry a bez mléka?"
"Jo to chci."
Jack se opět začetl do novin. Jen co si ale začal číst, začal na stole zvonit telefon. "Haló, kancelář Jacka Libelio. Hm dobrá pane, hned tam jedeme." Jack odložil sluchátko a zvedl se od stolu. "Johny, vem mi prosím kabát a pojď k autu máme práci!" Rázně vyšel na chodbu, v půlce se ale zastavil a poslouchal. To co slyšel ho udivilo, neslyšel totiž nic, žádný zvuk další osoby co za ním jde a nese mu kabát, ne kdepak vůbec nic. "Johny!!"
"Ano pane?" Johnyho obličej vykoukl ze dveří a se značným zmatením sledoval svého nadřízeného. "Neřekl jsem ti, že mě máš vzít kabát a jít k autu? Volal vrchní komisař, máme okamžitě jet a ty jseš jak debil."
"Aha, pardon pane, hned jsem u auta." Tentokrát Johny na nic nezapomněl a do auta přišel se vším co měl mít." Jack mu suše oznámil, že bude řídit. Během jízdy denním Londýnem si Jack nervózně poklepával prsty. Měl dnes divný pocit, něco se stane, jen přijít na to co.
"Ehm, Johny, víš kam jedeme?"
"Ano, vím."
"A proč si teda ksakru nezahnul?"
"Ech cože? Jo aha, já si toho nevšiml."
"Dobře tak ale zahni teď.
"
"Ano." Johny zahnul doleva a jejich auto vjelo do menší ulice, celou ji projeli a na konci zastavili před honosným domem. Jack vystoupil z auta a čekal na Johnyho. "Johny, sakra už se dneska vzchop! Celý den si úplně mimo. Spal, jsi vůbec?"
"Trochu pane, mám problémy usnout."
"Tak sis měl vzít dovolenou a dojít si k doktoroj? Vzmuž se!"
"Ano pane, hned to bude." Jack vykročil ke dveřím. Za nimi hlídal policista. Jack ukázal průkaz a pokračoval. Zaslechl zavrznutí dveří. Johny ho následoval. Jack přivolal výtah a pomyslel si, snad se už konečně vzchopí. Nastoupil, počkal na Johnyho a pak stiskl tlačítko. Výtah se dal do pohybu a Jack se podíval na Johnyho. "Ehm Johny proč se tak klepeš?"
"Vy jste řekl, ať se zmužím, tak se zmužuji." Jack to přešel mlčením a čekal dokud výtah nezastavil, potom vyšel na chodbu a dal se směrem k pokoji, kde má dnes případ. Přede dveřmi stál opět policista, Jack ukázal opět průkazku a vešel dovnitř. Celá místnost nebyla nijak dobře osvětlena, okna byla zatažena velkými závěsy. Stáli tu dva policisté a podle všeho tři členové ochranky. "Dobrý den, tak copak se tu stalo?"
Jeden z policistů se otočil "Dobrej komisaři, stala se tu vražda a myslím, že vás to jako příznivce Chelsii nepotěší.
"No, snad nám tu nezemřel nějaký hráč?
Nebo ano?"
"Ne, to ne, byl to jeho majitel."
Johny dloubl do Jacka. "Co je zase Johny?" Ten mu ale neodpověděl jen ukázal prstem na muže jenž seděl za stolem. Teď až si Jack všiml, kdo to je. V jiné situaci by si s ním asi rád popovídal, ale když viděl, došlu mu, kdo tu je oběť. Nadechl se "to je ...
Strážník ho ale předešel "Roman Abramovič, majitel klubu Chelsii. Jack k němu popošel a prohlížel si jeho smrtelně vyděšený obličej. "Byl tu už lékař?"
"Byl, říkal, že jde o zvláštní smrt, prý to vypadá jako by umřel ze strachu. Slíbil, že pošle zprávu hned po pitvě, za chvíli mají přijet a odvést si ho.
"Dobrá, našli jste něco, co by nám mohlo pomoct?"
"Zatím bohužel nic pane, Pan Abramovič přišel sem a po malé chvilce volal ochranku. Než sem ale stačili doběhnout, bylo už pozdě.
Jack se otočil ke skupince strážců. "Vy jste nikoho neviděli?"
"Ne strážníku, když jsme sem přišli, už tu nikdo nebyl, tedy kromě pana Abramovič."
"Bylo na něm něco podezřelého, myslím tím, když přišel zda vás viděl, pozdravil nebo by
l duchem mino?"
"Ne, nic takového, pozdravil a pokračoval dál. Kdyby Chelsii vyhrála, určitě by s námi prohodil pár slov, ale po remíze asi nebyl zrovna moc nadšený."
"V kolik se vrátil sem? Pokud vím, zápas skončil o půl desáté."
"Přesně nevím v kolik dorazil, vím že začala reklama když přišel. My jsme se po konci zápasu dívali na film. Poplach byl spuštěn snad po pěti minutách, co pán přišel. No a pak jsme běželi do kanceláře. Zbytek už znáte."
"Dobrá, dobrá, ještě jedna otázka . Kolik tady bylo dnes lidí? Nejlepší by byl kompletní seznam. Strážník to s vámi vyřídí. Johny, my asi půjdeme. Jack se otočil a vyšel na chodbu. Uslyšel za sebou kroky. "Johny, co na to říkáš?"
Johny si odkašlal , "myslím, že to bude komplikovaný, je tady mnoho neznámého. Kam jedem teď šéfe?"
No konečně se trochu vzchopil. Zpátky do kanclu a pak na patologii, doufám že nám pitva řekne něco zajímavého. Takhle zatím nic nechápu. Buď tady máme někoho kdo se umí perfektně skrývat, nebo ..."
"Ho chytil infarkt," dokončil větu Johny.
"To je asi taky možnost, ale něco mi tady smrdí. Proč by nezavolal ochranku dřív, když cítil, že se mu dělá špatně? Tak nastartuj, ať můžeme vyrazit, stihneme akorát otvíračku kantýny."
Johny skočil za volant a auto se rozjelo zpět na stanici. Cestou minuli jednu hlídku, která kontrolovala řidiče. Jack si povzdechl. "Ach to byly časy. Kde ty jsi vůbec začínal Johny? Já zrovinka v téhle čtvrti. Máma mě chtěla mít na očích. Moc mě ale neviděla chudinka, často jsem míval noční. A to jsi měl vidět, jak se snaž
ila. Nosila mi termosky s čajem a sendviče. Jo, taky ji neustále trochu mrzí, že mě dali na vraždy. A ke všemu jsem se oženil. Pro ni jsem furt malej chlapeček."
"To jste měl jednoduchý. Já musel od mládí makat, pak jsem měl podmínku až jsem šel ke sboru. Hned, jak mi bylo 18, jsem pracoval. U toho jsem dodělal školu. Většinu peněz dávám domů, má matka je nemocná. To vy máte rodinu a málo problémů, na co si stěžujete?"
"Na nic já jsem se jen zasnil."
Jack po zbytek cesty pokukoval po Johnym, dnes opravdu ne
ní v náladě. Nebudu ho raději dráždit. Johny mlčky dojel až na parkoviště, zaparkoval a pak řekl. "Sory šéfe, nevím co to do mě vjelo."
"V pohodě
."
Před kanceláří na ně čekali dva muži. Oba byli v elegantním saku, Jack ihned poznal, že budou potíže. Tohle budou určitě ze zvláštního oddělení. To nevypadá vůbec dobře! Než se představili, vytáhli oba průkaz, zvláštní oddělení. No jistě, měl jsem pravdu.
"Jste Jack Libilo?" otázal se ten s brýlemi.
"Ano jsem, co si přejete pánové?"
"Můžeme jít do vaší kanceláře?" Druhý plešatý muž pokynul hlavou směrem ke dveřím do Jackovi kanceláře.
Jack vzal za kliku a uvedl oba muže do kanceláře, jako poslední vstoupil Johny. Jack se usadil do křesla a nabídl mužům pohovku, oba jí odmítli. Johny se také posadil do svého křesla u počítače.
"Tak o co jde?"
"Než vám sdělím, co pro vás mám, oba přísahejte, že budete mlčet, pokud to porušíte, budete souzeni za velezradu."
"To je dost tvrdý, hm co mi zbývá, souhlasím."
"I já," dodal Johny.
"Nuže, když mě pustíte k počítači." Johny vstal a uvolnil místo pánovi s brýlemi. Ten vytáhl CD-disk a vložil ho do mechaniky. Na obrazovce se objevila prezentace. První co se zobrazilo, byla série fotek z nějakého archeologického výkopu. Potom následovaly fotky nějaké pradávné dýky. Podivná zář, která ji obklopovala. Pak prezentace skončila.
"Co to má jako být pánové?"
"Tohle byl úvod, tu dýku nalezli v Peru. Patřila dříve nějakému kmeni. To zatím není zajímavé, když ale začali probíhat testy, přišel šok, ta dýka není dýka."
"A co tedy je?" Děla
jí si snad z nás blázny?
"Na pohled se jeví jako dokonale vybroušený kov, ale po kontrole a analýze se zjistilo, nic!"
"Jak nic? Co je to za blbost."
"Vydržte prosím, je to hodně dlouhé a složité." Ozval se plešatej.
Slova se znovu ujal ten s brýloun, jak si ho Jack pojmenoval.
"Tuto slitinu se nikdy nepodařilo vyrobit, ovšem teď tu je a neudělali ji naši vědci, ale Indiáni. Co je ještě působivější je ale toto." Na obrazovce se spustilo video. Nějaký chlapík držel v ruce dýku. Měl bílý plášť a legrační knír. Něco říkal do kamery, jenže neměli zvuk. Muž pozvedl ruku a máchl dýkou proti stolu. Dýka stolem projela jak máslem. Ovšem, když kamera přiblížila záběr na stůl, nebyla tam ani rýha. Teď kamera zaměřila na myš. Dýka opět prolétla vzduchem. Opět projela myší, ta se potom přestala hýbat. Kamera se opět přiblížila, myš byla neporaněná, ovšem mrtvá.
"Vědci udělali několik dalších testů. Bylo zjištěno, že pokud dýku ten dotyčný vnímá ublíží mu. Když chtěli uříznout ze stromu větev, nešlo. Větev neví , že jí chcete uříznout. Bylo uděláno mnoho pokusů na savcích, rybách, hmyzu. Většina jich zemřela."
"To je sice zajímavé, ale nechápu, proč nám to říkáte?"
"Taky nějak nevím o co jde, šéfe?"
Plešoun si odkašlal, "Je to tak, že my tu dýku už nemáme. Jeden z našich vědců jí odcizil a utekl, skoro jsme ho měli, nakonec se nám ztratil tady v Londýně. Před dvěma dny byl nalezen mrtev, ale u sebe jí neměl. Před dvěma dny byla provedená první vražda s touto dýkou."
Jack se opřel do křesla a vzdychl, najednou si něco uvědo
mil.
"Počkat, vy říkáte před dvěma dny, koho zabili?"
"První oběť je Bill Gates."
Jack vytřeštil oči. "Cože, jak to, že se o tom nikde nepsalo? Mě je to jasný, drží se to v tajnosti. Divím se, že to nějaký všivý reportér nezveřejnil, na tomhle si bulvá
r smlsne."
Jack se rozhlédl po místnosti. Brejloun zírá do pc a brouzdá po internetu, takže teď mluvím jen já a plešoun, co vlastně dělá Johny? Aha kouká z okna a vypadá mírně sklesle. Nejspíš ho to vzalo a teď přemýšlí, jen ať se snaží nebyl povýšen jen tak pro nic za nic. Něco v té hlavě mít musí. Třeba ho něco napadne.
Jack opět pohlédl na muže, který stál před ním. "Co po nás teď chcete abychom udělali? Máme snad dopadnout vraha? Víte mám ještě jeden případ. Dnes ráno byl zabit Roman Abrahamovič. A to za velice podivuhodných.." Jack větu nedokončil. Teď mu to došlo, to není žádný infarkt někdo ho zabil tou dýkou.
Plešoun se na něj díval a čekal až dokončí co začal. "Myslím, že to nebyl jediný případ, dnes ráno jsme našli další mrtvolu, která pravděpovodně zemřela za pomoci vaší dýky."
"Cože, chcete říct další vraždu známého boháče? To se nám to pěkně komplikuje. O tom musím hned podat hlášení. Doufám pánové, že mě budete o všem informovat."
"Ano jistě budeme, hned teď jedeme na patologii prohlédnout si mrtvolu a chci slyšet, co mi na to řekne doktor. Buďte tak hodný a pošlete mi prosím zprávu z tohoto druhého případu. Musím si ji přečíst."
"Ano hned, vám to odfaxuji, jdeme." Oba muži zamířili ke dveřím, ten plešatý si ještě jednou změřil pohledem Johnyho
a odešel.

Jack se opět ponořil do křesla a zamyslel se. Tohle není jen tak, někde tady po Londýně běhá někdo, kdo má dost mocnou zbraň. Nikdo neví kdo to je, ani proč to dělá. Co chce dokázat tím, že bude zabíjet největší boháče? A hlavně, jak se k nim dostal, jak se dokázal vplížit přes ochranku a během několika sekund od vyhlášení poplachu utéci? Rozhodně to nebude člověk, který neví co dělá, musí to být někdo, kdo se vyzná. Teď už jen jeden problém, zjistit kdo to ksakru je!
Jack opět pohlédl na Johnyho, který stál stále u okna. Za celou dobu se skoro nepohnul, zrak měl upřený přes střechy. Jack se zvedl, nespouštěje oči z Johnyho, ten si však vůbec nevšiml, že se něco děje. Jack se už chtěl zeptat Johnyho, zda něco vymyslel, ten ho ale předběhl.
"Víte jak se teď cítím?"
Jack se podivil, přesto zachoval klidnou hlavu, a odpověděl. "To nevím, děje se něco?"
"Jestli se něco děje? Všechno, vy to nevidíte? Stačí už jen to, abyste vyhlédl z okna a uvidíte propastný rozdíl mezi všemi." Jack se rozhlédl ven, nic mu nepřišlo divného, viděl mnoho střech, ale co na tom? "Promiň, ale já opravdu nic nevidím, nemohl bys to nějak specifikovat?"
"Tak se podívejte na jednotlivé střechy, vidíte tamhle tu celou děrovanou? Tam nedávno zemřela jedna stará paní, byla chudá, na to aby si dala opravit dům. A vidíte to vedle, tu moderní stavbu, tam žije člověk co neví co s penězi.
Vsadil bych se, že ani neví, kdo vedle něj žil a už nežije. A to je jen jedna z mnoha. Na celém světě jsou miliony lidí co trpí tím, že nemají co jíst, kde bydlet. A pak jsou tu ti, kteří nevědí co s penězi. Neříkám, zaslouží si je pokud je vydělají legálně. Ale když jich už mají tolik, proč nepomohou? Proč se jen dívají na ty chudáky a raději si postaví vysoký betonový plot, než aby se museli koukat na
ulici, kde chodí ti horší. Vám tohle připadá normální?"
Jack jen tiše zíral. Proboha co to do něj vjelo, kde se to v něm bere?
"Johny my tohle ale nevyřešíme, na to nemáme, jak bys to chtěl měnit? Nepřinutíš boháče, aby vše rozdali."
Johny s ledovým klidem pronesl. "Já už to měním."
"Počkej jak myslíš, že už to měníš? Co tím chceš říct?"
Johny se malinko odmlčel, vypadalo to, že promýšlí odpověď. "Víte, když jsem dnes viděl ten dokument o té dýce, řekl jsem si, dobře že ji nemá nějaký zločinec. Je mi líto toho kdo ukradl tu dýku, umřel pro lepší zítřek. Dost dlouho mi trvalo přijít na to, co je zač. Úplně cítím, jak mě ta zbraň postupně ovládá. Prvotní pocit byl neuvěřitelný, ta ruka kterou jsem zabil toho vědce, já jsem jto ona. Druhý den jsem jí
zahodil u nás do lesa, jenže jsem se večer probudil a měl jsem hroznou touhu jí jít zvednout. A také šel. Bylo kolem půlnoci když se rozpršelo a já se v té době po kolenou plazil v lese a hledal jí. Cítil jsem její přítomnost, volala mě. Ještě toho dne, byla učiněna první spravedlnost. Určitě se ptáte, jak se člověk jako já, dostane přes bezpečnostní kontrolu u domu Billa Gatese. Já sám nevím jak to bylo, prostě jsem tam byl. Pak už to šlo samo, moje pravá ruka vykonala první část dílu pomoci lidem.
Včera v noci, to bylo už trochu těžší. Víte, že já fotbal nesleduji, čekal jsem v tý jeho pitomí kanceláří přes tři hodiny, když se nakonec ukázal, byla to už rychlost. Jak jsem ale měl tušit kdo dostane tenhle případ? Bohužel jste to byl vy, proto je mi líto, b
udete muset zemřít." Teď se Johny otočil, v ruce mu pulsovala ta dýka co před chvíli byla na videu, to nebylo ale to nejhorší co Jack viděl. Nejvíce ho děsil Johnyho pohled, jeho obvykle hnědé oči byli černé, neměl žádné bělmo. "Johny, to nedělej budeš toho litovat." Byl to nehorší smích co kdy Jack slyšel.
Johny se rozešel proti němu. Jack na nic nečekal a rozběhl se, naznačil pohyb a skočil na Johnyho. Ten máchl dýkou, netrefil ale Jacka přímo, dýka projela skrz ruku. Jack hrozně zařval, přesto už nezastavil a plnou silou vrazil do Johnyho. Oba prolétli sklem, Jack si stihl všimnout, jak ještě za letu se Johny znovu napřáhl. Tentokrát se trefil do hlavy. Jack se za hrozné agonie propadl do bezvědomí.
Michaela zaklapla zámek a přes schránku nalepila slovo: "Nebezpečné!" Opatrně vložila schránku do police pod číslo 267. Potom se vrátila ke svému stolu a začala psát poslední zprávu do spisu o případu Indiánské dýky. Než jí zaklapla, prohlédla si fotky z míst činu. Zaujali jí ty poslední, dva muži leželi na ch
odníku, oba dva po smrti. Našla si vysvětlivku k tomuto obrázku. Jeden z těchto mužů měl u sebe dýku, kterou jsme hledali. Po našem odchodu se nejspíše jeden dozvěděl o tom, že ten druhý má dýku, která je velmi nebezpečná. Strhla se rvačka a skočilo to pádem z desátého patra. Nikdy se asi nedozvíme, kdo z nich to byl. Zdali Johny Revil, nebo Jack Libilo.
>

Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 1936

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.