Palantir
oddělovač

Za svobodné sebevraždy

Literatura > Povídky > Vidoucí 2007 | 08. 08. 2007 20:00:00 | autor: Harv

ZA SVOBODNÉ SEBEVRAŽDY Profesor Morty trávil opět další večer v teple svého domova. Zrovna byl na toaletě a vracel se do své pracovny. Zhasl světlo na WC, prošel přes chodbu která byla mírně osvětlena tlumeným světlem lampy, posadil se do křesla a uchopil svou sklenku s koňakem, kterou předtím zanechal na konferenčním stolku. S rozkoší se napil své ostré tekutiny a s výrazem labužníka pomalu polkl.
"Dobrý večer profesore." ozvalo se nečekaně do ticha místnosti z neosvětleného rohu pracovny. Profesor s sebou škubl a vystrašeně se podíval směrem odkud k němu před chvílí dolehl neznámý hlas: "Sakra člověče, co tady děláte?!" vzkřikl a jeho tělo s sebou cuklo v náhlé křeči úleku. Chtěl se postavit neznámému na odpor, ale v tu chvíli, kdy v němém úděsu hleděl do tváře neznámému muži v dlouhém černém pršiplášti, tiše
sedícímu na jeho otomanu se mu to nepodařilo a zůstal jen v jakémsi polosedě. "Sakra vidíte to profesore? Jak byli všichni jazykozpytci tvořící dějiny neobratní ve svém oboru? Tohle jsem opravdu nechtěl, ale jiného pozdravu jsem si nevzpomněl a ani snad neznám. Přesto začít rozhovor bez patřičných formalit mi přišlo jaksi nepatřičné." pokračoval onen tajemný muž zahalený temným prostorem místnosti. Dopadal na něho jen slabý paprsek světla z lampy v pracovně. "Jak....jak to myslíte? Kdo jste?" ptal se vystrašeně profesor a snažil se u toho nenápadně vstát ze svého křesla. "Seďte profesore! Zatím není čas na to aby jste se zvedal." poručil mu nesmlouvavě neznámý: "Jistěže teď urputně přemýšlíte, kdo jsem a co tady vlastně dělám, viďte? Nenechám Vás trápit dlouho a osvětlím Vám svou totožnost a účel své návštěvy hned teď ze začátku, aby bylo mezi námi jasno." profesor upíral na neznámého své vystrašené oči a lapal po každé informaci, kterou mu neznámý muž sdělí. "Ale věřte, nebude se Vám to líbit. Tak tedy jsem nájemný vrah. Jméno Vám prozrazovat nemohu, to nezná ani objednavatel, tudíž jistě uznáte, že by ode mne bylo přinejmenším netaktní, kdybych jemu, tedy tomu co platí, onu skutečnost zatajil a Vám jí tady hned vyblil. A taky by to bylo neprofesionální. Co kdybych se třeba netrefil?" uchechtl se onen neznámý muž a přitom po očku pozoroval profesorovu reakci: "No a teď se konečně dostávám k jádru věci..."
"Kdo Vás sem poslal a kdo mě chce nechat zabít?"
"Ne, ne, to jsem nemyslel profesore. Nepředbíhejte sledu událostí. Myslel jsem tu svou narážku na svůj dnešní pozdrav - dobrý večer."
"Jak to myslíte cizinče?"
"Ale, tak vzdělaný člověk a nenapadne ho to?" opáčil nájemný vrah na profesorovu náhlou otázku. "Podívejte se, já se k Vám bez pozvání vloupu do domu, vystraším Vás k smrti, pak Vám sdělím že Vás jdu zabít a k tomu Vám popřeji dobrého večera? Nezlobte se profesore, ale uvědomil jsem si to až když jsem to vyslovil. Proto ta má poznámka o tvůrcích jazyka. Neznamená sakra, že když jsem nájemný vrah, že musím
zákonitě být i za lháře, ne?!" rozohnil v upřímném rozhořčení temný návštěvník.
"Kdo Vás na mě poslal a proč?" vyštěkl na něho v návalu zlosti profesor.
"Ale jděte. Myslíte si, že Vám to hned takhle za tepla vyklopím? Ale co to vidím, příteli? Vy máte již prázdnou sklínku? Nalijte si v klidu další. A jestli Vás smím požádat taktéž o jednu? Přeci nepůjdeme do hrobu zdraví, co?" rozesmál se tajemný zabiják. Profesor na něho chvíli nevěřícně hleděl, pak pomalu vstal, došel k baru kde nalil koňak do dvou novýc
h skleniček a chvíli váhal zda má svému neznámému návštěvníku jeho nápoj podat či zda se zvedne a půjde si pro něj sám. Ale host vzal opět iniciativu do svých rukou.
"Posaďte se profesore a tu druhou sklínku položte na bar, já se obsloužím sám. Co kdyby Vás napadlo něco nerozumného a já nemam chuť se tady válet s Vámi v objetí po podlaze...Bůhví, kdy jste tu měl naposledy posluhovačku a jak bych pak měl být nenápadný v davu až odtud půjdu v roztrhaném a špinavém oděvu?" pronesl tiše vrah. Profesor položil
skleničku na bar podle příkazu neznámého a sklesle se vracel na své místo. Než se usadil do křesla neznámý taktéž seděl zpět ve svém rohu místnosti a pomalu usrkával pětihvězdičkovou tekutinu. Chvíli na sebe oba mlčky civěli, když v tom neznámý promluvil: "Posílá mě za Vámi Váš syn." a opět upil ze svého nápoje.
"Jaký nesmysl!" křikl rozčarovaně, ovšem i nadšeně profesor: "Pane, jsem svobodný bezdětný muž, žádného syna nemaje a vzhledem k mému věku, jak jste si jistě ráčil všimnout, i kdybych nakrásně někde měl, tak není určitě ani ve věku, kdy by na svého nezdárného otce, který o něm ovšem tedy nemá ani ponětí, osnoval nějakou vraždu a hlavně by ani na ní, maje tak maximálně školního věku (a to bych taktéž nepředpokládal), neměl dostatečných prostředků!" ra
doval se profesor a zvesela se vysmíval svému protisedícímu, který dále zachovával kamennou tvář. "Rád bych s Vámi sdílel Vaši upřímnou radost profesore, ale bohužel Vás musím zklamat. Ano, syna nemáte. To vím. Ale budete mít." Tiše shrnul situaci. Profesor naráz utichl a nevěřícně si měřil svého hosta výsměšným pohledem. "Co to tu na mě hrajete? Nemám syna a přesto si objednal moji vraždu? Jste blázen a nebo se mi vysmíváte?"
"Blázen nejsem, pane. To bych nemohl dělat tuhle práci. Ano, Váš syn, který se sice ještě nenarodil, si objednal Vaši vraždu. Chápu, že je to asi těžké pochopit, ale lidstvo o těchto možnostech již dávno vědělo. Stačí se jen umět dívat kolem sebe profesore. Všechno tu už jednou bylo. Terminátor. Říká Vám to něco? Ano, jen film, ale uzn
ejte, ten Cameron tím ale předběhl dobu, co?" ušklíbl se zabiják. Profesor však jeho rozvernost nesdílel: "Co to tu blábolíte, člověče? Terminátor? Ano, na ten film mě nutil dívat se můj otčím. Veliký podivín, ale snad si nemyslíte, že Vám uvěřím takovou přinejmenším směšnou věc?" rozčiloval se vědec.
"Díky němu jste možná i vystudoval, co profesore?" pousmál se neznámý muž: "Než abyste s ním sjížděl jeho video, tak jste raději ležel v knihách." Zasmál se, vytáhl z kapsy krabičku cigaret, zapálil si jednu, potáhl a s rozkoší vyfoukl namodralý pramínek dýmu: "Heleďte, nepolemizujte tady se mnou co je možný a co ne. Jste sám vědeckej pracovník. Sám si matláte nějaký svoje výpočty o regeneraci tkáně, tak nevím proč Vám přijde divný cestování v čase. Hm?" zabijá
k si opět natáhl ze svého retka a upjal svůj zrak na profesora, který se evidentně v celé bizardní situaci nebyl schopen nijak zorientovat a jen vyvaloval oči a přemýšlel, zda nejde jen o nějaký silvestrovský či aprílový žert. Ovšem teď na podzim?
"Jak víte o mém výzkumu obnovitelnosti tkání? Vždyť je to zatím jen ve fázi jakési prvotní myšlenky, nota bene jsem o něm zatím téměř nikomu neřekl a ani nevím, že by v něm bylo dosaženo jakýchkoli uspokojivých výsledků. Jak Vy o tom můžete vědět?"
"A vidíte? Já už to vím. Odkud asi myslíte že bych to věděl?" profesor si nedůvěřivě prohlížel svého hosta a nemohl uvěřit celé té noční můře, kterou zrovna prožíval. Jako vědecký pracovník se nemohl smířit s myšlenkou, že by bylo možné cestovat v čase. Natož nájemnému z
abijákovi, který má za úkol jeho likvidaci: "Tak dejme tomu, že bych Vám věřil, Vážený pane. Ale proč by mě zrovna můj syn chtěl zabít? A to ještě v minulosti?"
"V minulosti profesore, protože v té době odkud já přicházím jste již mrtev. Ale Váš objev dokázal téměř celému lidstvu udělat ze života na zemi peklo. Proto jsem zde, abych Vás zlikvidoval než Váš objev vejde do dějin."
"Tedy mi chcete říci, že regenerace tkáně a buněk není takový nesmysl co mi někteří kolegové neustále opakují?"
"Bohužel ne. Člověk se díky vašemu objevu stal takřka nesmrtelným. Čehož pochopitelně začala zcela necitelně zneužívat vládní garnitura. Ostatně jako většiny velkých objevů. To už Vás taky při tom Vašem bádání mohlo napadnout." vyčetl profesorovi jeho snahu zabiják.
"Ano, ale vy mi tady vyčítáte něco co jsem nemohl předpokládat. Kdyby se počítalo u každého vynálezu nebo vědeckého objevu okamžitě s jeho zneužitím jsme stále u pazourků, nemyslíte? Ale povězte mi...proč zrovna můj syn. Tedy ten co ho ještě ani nemám. A kdo je vlastně jeho matka? Nerozumím tomu člověče, osvětlete mi to než stisknete spoušť. Neupírejte odsouzenci jeho poslední přání. Právo na pravdu."
"Nebojte se profesore. To Vám opravdu odpírat nebudu. Sám Váš syn chtěl, abych Vám všechno od začátku vypověděl. Tak podívejte se. Na sklonku života jste měl románek s jednou pomocnou sílou u Vás na katedře. Ona si myslela, že je to láska. Vám to ovšem tolik nepřišlo. Ano, nechtěl jste být na sklonku života sám a proto jste souhlasil i se svatbou. Půl roku po této udá
losti Vám Vaše manželka oznámila, že je v jiném stavu. Ano asi tušíte. Váš kat se měl narodit. Ovšem to jste tenkrát pochopitelně ještě nemohl vědět. Asi jste na dítě stále nebyl připraven, protože jste se začal čím dál více zdržovat ve své laboratoři a tenkrát jste právě učinil zásadní krok v teorii regenerace živé tkáně a buněčné hmoty." Profesor se po těchto slovech zcela zjevně dmul pýchou a neubránil se zcela evidentně vítězoslavnému úsměvu.
"Zase si tolik nefanděte profesore. Ano, přišel jste jistě se zcela zásadním prapůvodním výpočtem a předložil jste ho děkanátu. Ovšem v té době jste již byl, jak bych to řekl, ehm, celkem už senilní..." uzemnil vědce neznámý host. Profesor svěsil obočí a zrudnul vzteky. "Ano, už Vám to tolik nemyslelo. Ale na svůj o
bjev jste byl zcela právoplatně pyšný. To Vám ani nikdo nemůže a nemohl vyčítat. Ovšem státní zájem byl v co nejkratší době výzkum přivést ke zdárným výsledkům. Tudíž byl najatý tým vědců, financovaný vládou, který dál pokračoval na vašem objevu. Vy jste byl ustanoven čestným předsedou tohoto výzkumu. Co taky s Vámi, viďte?" pousmál se neznámý, olízl si ret a pokračoval dále ve výkladu: "Ovšem plnil jste tam, se vší úctou, takovou funkci generálního tajemníka. Jestli si ještě pamatujete na tu funkci, kdysi když nám ještě vládnul takzvaný lid. Tudíž jste trávil spoustu času v laboratořích, ale práci již za Vás odváděli Vaši kolegové. Když bylo Vašemu synovi šest let byl výzkum dokončen. Člověk se stal nesmrtelným. Tenkrát se to ještě bouřlivě oslavovalo a Vás nosili, jako otce projektu, na rukou. To ovšem ještě nikdo netušil co bude následovat." Řečník opět přerušil svůj monolog a dopil svou dávku koňaku. Zapálil si další cigaretu a pomalu zvedl oči ke svému posluchači: "Vadilo by Vám, kdybych si nalil ještě trochu toho Vašeho koňaku? Vidím, že již máte taktéž prázdnou skleničku. Ukažte doliji Vám také. Teď už to nemá cenu skladovat, viďte." pousmál se opět zabiják, zvedl se ze svého místa, došel k užaslému profesorovi, vzal mu sklenku z ruky a šel k baru, kde obě nádoby opět naplnil.
"Ale pořád mi není jasné, jak mohl být tento objev zneužit proti lidstvu. To jste mi ještě neřekl. Vždyť nejde přeci o jadernou pumu, nebo chemickou zbraň, která by vraždila. Toto bylo čistě pro lidstvo. Pro jejich léčbu, pro to aby neumírali mladí lidé, aby byl člověk odolnější...." Naléhal zmatený profesor když přebíral od neznámého opět svůj oblíbený nápoj.
"Ale profesore. V tom je přeci ta největší páka jak toho zneužít. Nechápete? Člověk již od tohoto objevu nemusel zemřít. Tudíž na základě nových vědeckých objevů, tedy Vašeho objevu bych tak řekl, ehm, vláda vyhlásila novou politiku. A to, že člověk by neměl zemřít dříve, než splní všechny závazky ke společnosti. Až svojí prací splatí společnosti dluh, že v ní mohl žít. Počet o
dpracovaných let byl uzákoněn. Tento zákon se pochopitelně, se zvyšující se nenažraností vlády a v návaznosti na to se snižující reprodukcí lidské rasy, velice často měnil. Jistě chápete jak to myslím. Neexistovalo odejít na odpočinek, či už vůbec ne v klidu zemřít a neodpracovat si své. Společnost měla stále vyšší požadavky na komfort, který pochopitelně za dané situace zajímal pouze horních deset tisíc vyvolených, kteří byli oproštěni od tvrdé práce, nebo měli známého někde nahoře. Neexistovalo, aby si někdo mírnix týrnix umřel a nesplatil svoje dluhy. Hypotéku, pojištění a půjčky, které byly taktéž uzákoněny, protože by si je nikdo nebral. I když bydlení a základní životní potřeby byly cenově uměle vyhnány právě proto do neunesitelných výšek, tedy aby nebyl celý národ, či po prodeji Vašeho objevu do zahraničí celý svět, jen chodící hejno bezdomovců, tak si lidé museli půjčovat a následně i vracet. Takže umřel jsi a neměl splacené dluhy? Regenerace a na novo. Nevěřil byste kolik se začalo páchat sebevražd. A co s tím? Sebevražda byla postavena mimo zákon a každý sebevrah mohl pak u soudu vyfasovat až 20 let nucených prací. Žádná lázeň, to Vám povím profesore. Bytí na zemi se stalo prakticky již za života očistcem. A proč Váš syn nestojí o to, aby se Váš objev dostal ven a nikdy k němu nedošlo?" zopakoval profesorovu otázku zabiják a upřel svůj zrak na tiše naslouchajícího muže.
Ano, to by mne opravdu zajímalo pane." opáčil vzpurně profesor.
"Výchova Vašeho syna Vám nikdy moc nešla. Asi nejste rodinný typ pane, ale to Vám nikdo nevyčítá. Jsou i tací jedinci, holt jste byl spíš vědecký pracovník než otec. Sice podprůměrný, s jedním zásadním objevem, ale to nevadí. Vychovávat syna se Vám nechtělo. Ano finančních prostředků měla od Vás Vaše paní dost na chod domácnosti i na vzdělání děcka. Po pár letech to došlo tak daleko, že jste se od rodiny odstěhoval. Vlastně jste se o něho nikdy pořádně nestaral, sotva jste se znali. Ovšem to nezabránilo propagandě z Vás po Vaší smrti udělat nejen nadaného vědce, cha, ale i vzorného manžela a milujícího otce. Ano pane. A Váš syn? Syn hrdiny? Úplná Gusta Fučíková, to byste nevěřil. Syn hrdiny, neustále musel někde šaškovat na kdejakém vládním shromáždění, mítincích za věčný život v blahobytu a podobně. Uf. Měl toho plný zuby a ještě díky tomu, že Vás ani pořádně neznal a dobře věděl že jeho otec o něho nikdy pořádně nestál a on se i přes to musel neustále objevovat na kdejakém hovězím zasedání. Panečku, ten Vás začal nenávidět. Sotva dokončil studia když k tomu měl tolik povinností syna hrdiny. A tak ho to jednou napadlo. Ano, převeze Vás, svého ničemného otce i ty prašivce ve vládě. Promyslel to dobře. Napsal dopis na rozloučenou, kde o Vás napsal pravdu, ano trochu si to i nadsadil, cha cha, pak také v tom dopise popsal praktiky vládní garnitury a ten dopis odeslal všem deníkům v zemi i ve světě. Pro jistotu se ještě pojistil a pověsil to na mnoha místech na internetu. Skandál na spadnutí. Konec šaškárnám a konec věčného života. Cha. Ubytoval se pod falešným jménem v jednom hotelu, uvázal smyčku a s rozkoší sobě vlastní se slastným úsměvem na tváři podkopl stoličku."
"To ne!!!" vykřikl profesor a dlaněmi si zakryl tvář.
"Ale profesore, nehrajte mi tady divadýlko. Že by se Vás hluboce dotkla smrt Vašeho syna, kterého vůbec neznát
e?" zasmál se nájemný vrah a spiklenecky na profesora mrkl.
"Jste cynik pane!" rozčílil se profesor: "Ano, třeba jsem nebyl nejlepším otcem, ale když slyším o sebevraždě svého syna nemůže mě to nechat chladným!" vzkřikl rozhořčeně profesor.
"Ale no tak dobře. Tak ulevte svým citům, když jinak nedáte Vy tatínku." zívl znuděně neznámý zabiják a suše pokračoval dál: "Ovšem o to bylo horší jeho probuzení. Pochopitelně byl objeven. Většina dopisů byla cenzurou odhalena včas a ta co nebyla, nesměla být nikdy otištěna a byla posléze taktéž zlikvidována. Na internetu to bylo podobné. Nebyl problém najít veškeré servery, na kterých byl onen nešťastný dopis pověšen a nátlakem přimět jejich providery k jeho likvidaci. Váš syn byl odříznut a oživen. A zpět do života. Z této epizody se stalo státní tajemství ve jménu míru. Váš syn sice byl pokárán, ale zatím mu zůstalo ještě spoustu výhod jakožto synovi hrdiny. Ovšem byl pod neustálým dohledem. Tak se začal věnovat vlastnímu výzkumu, že prací zažene své chmury. Ano a vláda tomu byla ráda a šla mu na ruku i v této věci. Již se nemusel zúčastňovat veškerých státních oslav, ale pak již jen příležitostně někde vystoupil. Pochopitelně bez projevů. Vláda si nemohla dovolit další skandál a už mu také nikdo pořádně nevěřil. Ovšem nevychutnával si svůj klid přiliž dlouho."
"Jak to? Co zase provedl, proč si nehleděl svého a nevěnoval se tvrdé práci pro lidstvo!?" vykřikl opět pohoršeně profesor. Nájemný zabiják na něho jen nevěřícně pohlédl a suše utrousil.: "Nechte si svých výchovných projevů, profesore. Na to jste měl myslet dřív než jste se odstěhoval od rodiny." Otřel si orosené čelo, přehlédl profesorovo neuctivé gesto a tiše pokračoval ve svém výkladu: "Vzal jste lidem jejich poslední jistotu. A to smrt. Že jakákoli řehole jednou skončí a oni již nebudou trpět. Počet sebevražd stále rapidně stoupal. Bohužel i tak oživených osob, které byli uvrženy na ty nejtěžší nucené práce. Ti takzvaní nepolepšitelní sebevrazi, tudíž co se o to pokusili vícekrát, většinou za zdmi kriminálů, by
li ještě trestáni tak, že regenerace organismu nebyla provedena zcela do konce. Tedy že nebyla provedena až do úplného obnovení buněk a tkání. Tudíž tito lidé prožívali neskutečná muka na pracovištích, kde jim odpadávali kusy masa, kde jim zaživa tlelo maso, tělo nebylo sto unést v tomto stavu tak tvrdé pracovní podmínky ale nebylo úniku. Museli vydržet než jim vyprší trest."
"Vy si ale teď vymýšlíte!" rozčílil se opět profesor celý bledý z toho co mu onen tajemný návštěvník povídá: "Taková zvěrstva! Od toho
se distancuji!" vyjel na svého kata.
"To Vás profesore sice šlechtí, ale neomlouvá. Podepsal jste se pod to a užíval všech poct z tohoto objevu Vám plynoucích. Dokonce jste na sklonku života věděl o spoustě nepravostí, ale nechtěl jste je raději vidět a zavíral jste před nimi obě oči. Přeci si nepřiznáte, že Váš objev, Váš veliký objev, který za Vás vytvořili jiní, může být tak masově zneužíván. Ale už mi přestaňte skákat do řeči nebo opravdu zmáčknu spoušť a pudu do prdele. Měl byste být rád, že Vám plním Vaše poslední přání a celou situaci Vám tu osvětluji. Bylo to ostatně i přání Vašeho syna. Zaplatil si za to, tak mě nechte si ty peníze poctivě vydělat, ano?!"
"Omlouvám se pane. Již Vás nebudu vyrušovat. Pokračujte." uznal s uzarděním profesor a vida neznámého, jak si podvědomě sáhl do podpaží na pouzdro se zbraní se opět tiše usadil ve svém křesle.
"Výborně. Děkuji Vám profesore, že jste dostal rozum. To by měl vidět Váš syn, jistě by na Vás byl pyšný v této Vaší poslední chvilce, jak jí nesete statečně." ušklíbl se škodolibě zabiják a jal se pokračovat ve výkladu: "Ano, Váš syn dlouho nevydržel v ústraní. Začal se zajímat o to, co se ve světě dělo díky objevu jeho otce. Scházel se z různými nelegálními sklepními organizacemi a pomáhal organizovat diver
zní akce proti vládní garnituře. Ovšem jak jsem již předeslal, byl stále pod vládním dohledem, tudíž všechno nakonec prasklo a Váš syn byl zatčen. Opět spáchal sebevraždu. Tentokrát se v cele podřezal speciálně upraveným nedopalkem cigarety. Zemřel, ale opět byl vzkříšen. O tom se ani Ježíšovi nesnilo, pane." neodpustil si štiplavou poznámku nájemný vrah.
"Ale Vážený pane, vy mi to tu popisujete jako kdyby celé lidstvo, a to ještě dávno před mým objevem, bazírovalo pouze na smrti, jako by všichni chtěli vlastně celé věky spáchat sebevraždu a já jim to znemožnil. To opravdu nikdo nikdy nechtěl žít. A třeba i žít věčně? Vždyť už naši předci se snažili najít recept na elixír života a vy mi tady vykládáte, že je zeměkoule vlastně celá poseta potencionálními sebe
vrahy. Nezdá se Vám, že to přeháníte?" ohradil se profesor, zvedl se ze svého křesla a než mohl neznámý nějak zareagovat, došel k němu, vytrhl mu z ruky jeho již prázdnou skleničku a se slovy: "Dáme si ještě jednu, ne? Ať si nepovídáme na suchu a sám jste se již ráčil zmínit, že to nemá cenu skladovat." zasmál se křečovitě profesor a došel na bar, kde začal naléval další dva drinky. Nájemný vrah ho jen pobaveně pozoroval a shledával na profesorovi jasné známky začínající opilosti, vzhledem k jeho netrénovanosti v tomto oboru. Nechal se obsloužit od vědce, počkal až se zpět usadí na své místo a poté mu odpověděl na jeho předešlou otázku: "Nic takového Vám tu nevykládám profesore. To jste si jen špatně vyložil. Ale jakou jedinou jistou měl člověk od nepaměti? Smrt. Ano usilovalo se o různé elixíry života nebo mládí, ale faktem zůstává, že člověk stejně nemůže žít moc dlouho. Co je to pak za život? A taky už to jednoho začne nudit po tolika letech. Vy snad byste tu chtěl být třeba tři sta let? To asi těžko." na tuto řečnickou otázku ani nečekal odpověď a klidně pokračoval dál ve svém vyprávění: "Jistěže není lidstvo jen bandou potencionálních sebevrahů. Ovšem vědomí, že to všechno jednou může skončit je takříkajíc uvolňující. Ano, nesmějte se. Je spousta lidí, které při životě toto vědomí drží. Žijou s tím, že když už to opravdu nepůjde, stačí to všechno ukončit a jejich řeholi je konec. Jistěže spousta z nich se k tomuto krajnímu řešení třeba nikdy ani neodhodlá, ale ta vidina možného úniku je žene dál. A vy jste jim to všechno vzal. Jedním posraným vzorečkem. A zbylo jen ploužit se bez cíle za ničím, s tím že to nikdy neskončí profesore." Zabiják se odmlčel a vyčítavě se zadíval na profesora, který jen nevěřícně kroutil hlavou.
"Ale abych se zpět vrátil k příběhu Vašeho syna. Po druhé sebevraždě k němu již vláda neměla pražádnou důvěru, ovšem jakožto proklamovaného syna hrdiny ho stále ještě nechtěli veřejně potrestat. Ale pustit ho na svobodu byl pro vládu risk. Už jenom pro to, že z hlediska propagandy jeho osob
u potřebovali. Byl umístěn ve speciálním internátu s nepřetržitou ostrahou. Využíval veškerý komfort, který si člověk ke svému životu a práci jen může představit. Kromě svobody samozřejmě. Čas od času byl opět použit jako loutka při různých slavnostech či výročích. Kdy byl pochopitelně před touto událostí nadopován, aby na tribuně nemohl provádět nepředloženosti. Ovšem nejen pro vládu, ale taktéž pro ilegální skupiny byl Váš syn nepostradatelným artiklem. Takže to ani nemohlo dopadnout jinak než že jednoho dne proběhla v jeho vězení, tedy pardon internátu, partizánská akce, při které byl Váš syn unesen. Po tomto incidentu už ovšem zavládl ze strany vlády a Strany věčného života (která se zformovala z lidí u moci po Vašem objevu) opravdový teror. Hromadné zatýkání podezřelých z ilegální činnosti, probíhali fingované sebevraždy, pochopitelně prováděné vládními agenty, kteří se vždy zcela náhodou objevili u umírajícího a zachránili ho. Pro kriminál. Svátek mrtvých, takzvané dušičky nebo chcete-li halloween, byl prohlášen státním svátkem, kdy se organizovali obrovské manifestace "Života", kde premiér země hřímal z tribuny o světovém významu objevu regenerace tkání a buněčných organismů, o tom jaká je škoda, že se tohoto objevu nedočkali ti mrtví velikáni, kteří se již nemohli dožít dne, kdy člověk pokořil svou smrt. Kteří z důvodu data své smrti či zpopelnění ostatků již nemohli být oživeni pro dobro celému novému světu. Hřbitovy byly vyhlášeny státní chráněnou památkou, kam se smělo chodit jen na exkurze na zvláštní povolení, hrobníci byli vyhnáni z práce na ulici jako přežitek minulosti a Spolek přátel žehu byl rozprášen. Na tuto situaci ovšem zcela logicky zareagovali i ilegální skupiny bojující proti vládě a proti oživování mrtvých. Tajně finančně podporované Vatikánem, který v nově nastalé době totálně ztratil vliv se svou teorií posmrtného života za odměnu za strádání ve světském stavu, to je Vám asi jasné profesore." Neznámý zabiják na chvíli zmlkl aby se znovu napil své kořalky, kterou měl již podnapilý profesor opět v sobě. Jak viděl zabijáka dopíjet i jeho skleničku opět vyskočil ze svého křesla a jal se nalít nového alkoholu. Byl zcela otupělý z toho co zde právě vyslechl a oči měl zcela rudé a opuchlé od množství vypitého alkoholu a toho jak se snažil potlačit své vzrušení.
"A co si mysleli lidi o mě, pane? To by mě zajímalo. Nenáviděli mne jakožto prapůvodce jejich bídy či mě i někteří brali jen jako vědce, jehož objev byl sprostě zneužit?" zaskuhral při podávání plné sklenky svému vrahovi.
"To Vám nepovím profesore. V kruzích, kde jsem se pohyboval já, to jest v ilegálních protistátních skupinách, jste moc velkou popularitu neměl, ale to Vás jistě nepřekvapuje. Jak to ovšem bylo ve vědeckých kruzích či u prostého obyvatelstva Vám nepovím. O to jsem se nikdy nezajímal."
"Uf, to je škoda, to je škoda...." brumlal si sám pro sebe profesor a pomalu upíjel svou dávku koňaku.
"Ale profesore, přeci nemusíte vědět jaký mají na Vás názor všichni ostatní, ne? To byste třeba ani neunesl."
"Ale mě by to, Vážený pane, opravdu zajímalo. Vy někdy nechcete vědět, co si o Vás kdo myslí?" opáčil profesor.
"Abych se přiznal tak vůbec ne. Kdyby si mysleli jen polovinu toho co si o sobě myslím já tak by se mi to asi moc dobř
e neposlouchalo." utrousil bez zájmu tajemný muž.
"Á, nájemný vrah se svědomím? Není to při Vašem povolání zbytečný komfort?" posmíval se přiopilý profesor.
"Vážený pane, jsem zvyklý na komfort. Proto taky dělám tuhle práci, víte?" odsekl zabiják: "Ale nezdržujte mě od výkladu, když to takhle půjde dál tak budu mít nakonec nakvap a Vás to ještě bude bolet." Profesor se jen nadzvedl ve svém posedu, zakoulel očima a stáhl se do ústraní s tím, že se již nebude raději snažit odporovat. I když na druhou stranu ho napadlo, že by se mohl pokusit ze své bezvýc
hodné situace nějak vylhat či přesvědčit zabijáka o své nevině. Teď však se jeho společník opět nadechoval k další řeči, proto upustil od svých myšlenek a dál se zabral do příběhu, který mu neznámý již nějaký čas servíroval do jeho mozkových podvěsků.
"Tedy." spustil opět nezvaný host: "Ilegální skupiny se vrhli do otevřeného boje s vládou. Občanská válka byla na spadnutí. A Váš syn se díky svému původu zanedlouho dostal do čela odboje. Plánoval a organizoval záškodnické akce, byl hnacím strojem a mozkem většiny výpadů namířených na vládnoucí vrstvy a jejich ozbrojené složky, což nezůstalo dlouho, díky špionážním službám, vládě utajeno. Byl na něho vypsán zatykač a vysoká odměna za jeho dopadení. Ovšem zatím jen neoficiálně. Pro lid zůstával stále synem hrdiny. Pche!" neznámý si odplivl hnusem profesorovi na jeho tepich, otřel si ústa otevřenou dlaní, zapálil si další cigaretu a mlčky pozoroval svého hostitele. V místnosti zavládlo hrobové ticho (jak absurdní u objevitele rovnice obnovy lidského života). Oba muži na sebe navzájem jen hleděli, přičemž nájemný zabiják kouřil další cigaretu. Byl nejspíš unaven svým dlouhým výkladem. Ovšem tato situace netrvala dlouho. Zabiják si odklepl půl cigaretového oharku a jal se profesorovi dovyprávět zbytek příběhu: " Nezůstalo to ale nejspíš utajeno jen státním složkám, ale začal se bouřit už i prostý lid. Podepisovali se protestní petice, v ulicích se stále častěji objevovaly skupinky nespokojených jedinců vykřikujících hesla proti vládě a nakonec vyšli celé masy do ulic a na ramenou nesli transparenty: ZA SVOBODNÉ SEBEVRAŽDY! nebo MÁME PRÁVO NA SVOU SMRT! čímž si vládní místa začala dost dobře uvědomovat, že jim začíná téct do bot a je třeba se zbavit minimálně svého největšího nepřítele, aby zklidnilo alespoň prostý lid. No a pak to přišlo profesore. Vláda byla neustále Vašemu synovy a jeho ilegální skupině v patách. Několikrát se jim podařilo uniknout na poslední chvíli šťáře. Ovšem vždy to odneslo několik desítek věrných bojovníků. Šli jasně po Vašem synovy, tedy hlavně po něm, a bylo nad slunce jasné, že ve stádu je vlk. Tedy zrádce. Nikdo již nemohl nikomu věřit. A tu se Váš syn odhodlal k poslednímu zoufalému pokusu. Usoudil, že největším nebezpečím pro odboj je právě on. Napsal opět onen dopis, o kterém jsem Vám tu již říkal, a nadobro odešel. Odešel se opět zabít. Ovšem místo a způsob jeho skonu zůstalo naprosto všem utajeno. Pro jistotu, jistě chápete. Jeho dopis mělo několik věrných spolubojovníků, kteří o tom nesměli promluvit a měli s tím dopisem vyjít na světlo až když uběhne doba potřebná k tomu, aby se tělo Vašeho syna již částečně rozložilo a jeho oživení bylo nemožné. Měl to promyšlené dobře, ale bohužel na tajnou službu to nestačilo. Našli ho opět včas. Tedy tentokrát to již bylo tak někdy za pět dvanáct, ale i přes to byl odhalen. Avšak museli ocenit jeho kreativitu. Zatížil se betonovým kvádrem na několik obtočení řetězy a skočil z mostu do přehrady v tom nejhlubším místě. Jeho tělo nikdy nevyplavalo. Bohužel ty slídilové, nikdo ani neví jak, na něho opět přišli. Následovalo oživení, obnovení tkání, tentokrát již ne do zcela konečného stádia (dokážete si tedy představit jak trpěl) a v zinscenovaném monstrprocesu byl obviněn ze záškodnictví, velezrady a špionáže (i když ve své podstatě nebylo komu co donášet, když svět byla jedna velká Unie se svým vlastním parlamentem), což bylo přičítáno jeho zhýralému životu v blahobytu, kterého si neuměl vážit a tak podobně. Vyfasoval 20 let těch nejtěžších nucených prací, po kterých měl nastoupit léčení v psychiatrických institucích. Příjemné vyhlídky co profesore, když víte, že Vás z toho utrpení smrt nezachrání a hezky si to celé odkroutíte a pak stejně ještě nevíte co bude následovat dál?" nájemný zabiják se na chvíli odmlčel. Zatípnul svoji dokouřenou cigaretu do popelníku, mlčky sáhl do svého náprsního pouzdra a pomalu vytáhl svou zbraň s nasazeným tlumičem. Profesor ustrnul.
"Ale můžete být klidný profesore. Z toho pracovního lágru jsme ho nakonec zachránili. Váš syn žije a těší se dobrému zdraví. To díky Vašemu objevu, který jsme se naučili využívat i my. A proto jsem vlastně teď tady já...." řekl tiše neznámý a utichl ve svém vyprávění..
Oba muži na sebe mlčky hleděli v potemnělé místnosti a oddávali se každý svým myšlenkám. Nájemný vrah měl evidentně ještě čas, jinak by již jistě stiskl spoušť, ale místo toho tu teď seděl a mlčky pozoroval profesora v jeho nejtěžší životní situaci. Profesor si mlčky snažil utřídit v hlavě své myšlenky o tom co tu před chvílí vyslechl. O svém objevu a jeho následcích pro lidstvo. S
tále se nemohl smířit s další myšlenkou a to, jak je možné cestovat v čase a zda je to vůbec možné a jestli si z něho jen neznámý návštěvník netropí žerty.
"A co kdybych se prostě na ten výzkum obnovitelnosti tkání vykašlal? Stejně o něm téměř nikdo neví a ti co jsem jim něco naznačil mě měli akorát tak za blázna?" vypadlo z něho v náhlém boji o záchranu holého života. Vrah pomalu sklopil namířenou zbraň a zkoumavě si profesora prohlížel. Nadzvedl nevěřícně obočí a tiše se profesora zeptal: "A jak Vám tohl
e mám profesore věřit? Znám Vaše ambice a taky jsem už dostal zaplaceno....Ne, ne, to nepůjde."
"Dám Vám své slovo. Ano vím, že to asi pro Vás nic moc neznamená, ale jestliže jste z budoucnosti, tak si mě zde můžete vyzvednout kdykoli, ne? Třeba o den dříve a nevěděl bych nic, kdybych porušil svůj slib. A hlavně v době, kdy jste sem dorazil, což asi nevíte, jsem zrovna ve složité životní situaci. Takříkajíc na křižovatce. Mám na výběr. Buď se věnovat dál vědě a nebo rodině. Ano, slyšíte dobře pane. Jedna s
lečna je se mnou v jiném stavu. Navrhoval jsem, tedy mysleli jsme, že si to nechá vzít. Zatím jsme nedospěli k úplnému závěru, ale na základě nových informací, bych tedy tentokrát volil život s rodinou, nežli vědu a smrt." vyhrkl se slzami v očích nešťastný profesor. Nájemný zabiják se na něho jen tiše díval a přemýšlel, zda mu může věřit. Chvíli nevěřícně kroutil hlavou a pak prohlásil: "I to víme profesore. Ani toto nám nezůstalo utajeno. A jste si jist, že se opravu budete věnovat rodině a svou vědeckou práci budete využívat pouze k jejich obživě? Jak Vám mám věřit, že onu ženu neopustíte, že se Vám nebude stýskat po zkumavkách?"
"Po tom co jste mi tu řekl pane, bych byl zcela jistě blázen." prohlásil rezolutně profesor.
Neznámý muž se zčista jasna zvedl a tiše odcházel ke dveřím. Ještě se však naposledy otočil a houkl na profesora: "Mě neuniknete ani v hrobě profesore. Přeji Vám dlouhý a bohatý život." A jak se nečekaně v domě objevil tak také zmizel. Profesor vysíleně padl do svého křesla a tiše vzlyka
l dojetím.
Neznámý muž se mezitím venku před domem připlížil ke svému černému vozu, odemkl ho, sedl za volant, nastartoval a bez zapnutých světel tiše odjížděl. Když se dostal na hlavní komunikaci tak rozsvítil světla, zařadil a přidal plyn. Po pár ujetých metrech se za ním na zadní sedačce cosi pohnulo. Podíval se do zpětného zrcátka, které si mezi tím nastavil směrem dozadu do svého vozu a zahlédl v šeru hlavu muže. Pár vteřin se nic nedělo, když tu se v setmělém voze rozzářil plamínek při zapálení cigarety: "Tak co? Sežral to?" ozvalo se ze zadního sedadla.
"Můžete bejt klidnej. I s navijákem. Teda kam vy na ty pohádky chodíte? Že by tohle někdo mohl polknout mě ani ve snu nenapadlo."
"Nestarejte se. Je to vědec, na to nezapomínejte. Nejde ho opít rohlíkem. Čím složitější a neuvěřitelnější příběh, tím to jeho ego lépe dokáže vstřebat."
"No dobře, když jinak nedáte. Každopádně můžete bejt klidnej. Vaše dcera nebude mít ostudu ale naopak jí teď profesůrek bude i s děckem nosit na rukou. Za to Vám ručím. Trošku jsem na tom zapracoval." ušklíbl se řidič a pohlédl do zrcátka na svého kolegu: "Tak jste spokojenej? Všechno dobře dopadlo a i ta svatba nakonec asi brzy bude."
"Ale ano, jsem. Už kvůli dceři. Co ta se mi doma nabrečela, že jí nechce. Ale zase na druhou stranu mít za zeťáka takovýho vola...asi taky žádnej šlágr. A teď na to šlápněte, ať už jsem doma. Chtěl bych být u toho až jí bude volat."


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 1621

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.