Palantir
oddělovač

Literární linie Sconu aneb Jak to bylo doopravdy

Akce > Cony | 08. 04. 2007 11:17:29 | autor: Harv

Nabízíme Vám exkluzivně reportáž z Sconu, který se konal minulý víkend v Praze.

  

O víkendu 30. 3. – 1. 4. se v Praze konala akce s názvem Scon. Možná to byl con jako každý jiný; nám, kteří jsme se na jeho výsledné podobě podíleli, ale připadal výjimečný. Pokusím se vysvětlit proč.

Prvotní idea se zrodila v hlavě Tomáše „Aldyho“ Zuklína, mladého a nadějného scifisty, který je i přes svůj nízký věk dlouholetým návštěvníkem conů. Nápad se dále formoval v rozhovorech, jichž jsem se účastnila i já, měnil barvy i tvary, aby se nakonec stal tím, co někteří z vás viděli.

Samozřejmě, všichni jsme si to malovali daleko idealističtěji. Chyběl nám kvalitní pražský con zaměřený na sci-fi – nu což, uděláme si ho tedy sami. Poměrně záhy začalo být jasné, že to nebude taková legrace – ani já nemám představu o množství problémů, které museli organizátoři řešit, a nedovedu si to dost dobře představit, proto se budu věnovat tomu, na čem jsem se podílela, a to byla literární linie.

Původně měla být základním kamenem celého conu, vlajkovou lodí a hlavním lákadlem. Nakonec bylo spíše dobře, že zůstala odsunuta na okraj. Aneb, jak prohlásil Honza Kovanic (nebo to byla Františka Vrbenská?): „Literatura by vám to nezaplatila.“ Jenže my byli stejně trochu rozčarovaní. Vždyť tak kvalitní program, jaký se nám podařilo sestavit, jsme už dlouho na žádném conu neviděli! A přesto bylo ještě dva týdny před conem v anotaci na literární linii pouze cosi o Honor Harringtonové – i když jsme organizátorům dávali předem vědět, co připravujeme.

Ze začátku se do přípravy této linie se s vervou sobě vlastní vrhl Lukáš „Fajl“ Pecha, který nastínil, kam by se měla ubírat, navrhl několik přednášejících a několik témat a kvůli nedostatku času byl nucen celý polotovar předat někomu jinému. Oním nešťastníkem se stal Honza „Harv“ Harvalík, jenž si ovšem umínil, že tohle bude nejlepší literární linie, jakou kdy zažil (ne že by měla příliš mnoho precedentů), a v tom duchu se dál i rozrůstala.

Seznam přednášejících se pomalu ale jistě plnil známými jmény. Přirozeně jsme nechtěli ve „svém“ programu žádnou vatu, ale bylo nutné zařadit již zmíněné přednášky o Honor Harringtonové (o kterých jsme smýšleli s náležitým despektem, ale ukázalo se, že schopný přednášející dokáže divy – Marilina přednáška o stromových kočkách nakonec prý byla velmi poutavá) – všechno však bylo k něčemu dobré, aspoň jsme měli kdy jít na jídlo.

Následně jsme už jen čekali, co všechno se pokazí. Nejprve Harvovi zkolaboval počítač – což mělo sice spoustu nepříjemných důsledků pro něj, ale pro con jen jeden. Ondřeji Neffovi jsme připomenutí poslali až ve čtvrtek večer, což se ukázalo býti nešťastným. Jardovi Houdkovi zase trhali zub, tudíž nebyl přednášení schopný. Slibovanou Tarkovského Solaris nám hlavní organizátor nedodal, protože ji zapomněl vypálit. To ale naštěstí bylo všechno. Pechy sice přijel se zpožděním, ale nakonec to vůbec nevadilo.

V sobotu se začala stahovat smyčka znovu. Volal mi Zdeněk Rampas a upozornil mě na věc, kterou jsme si do té doby nějak neuvědomili – někteří přednášející přijedou odpřednášet, i když by mohli místo toho vydělávat peníze, potáhnou se na con vlastně jen kvůli tomu. Tak aby na ně prý u prezence nebyli zlí. Když mi došly všechny důsledky, okamžitě jsem běžela na prezenci a začala zjišťovat rozsah škod. Nebyl tu už František Novotný? Toho neznáme. Takovej starší pán s vousy. Jo, jeden takovej tu byl, tak jsme ho skásli. A do pr... Pokoušely se o mně mdloby. Organizátoři totiž vyhlásili, že přednášející nebudou mít vstup zdarma, protože si to con nemůže dovolit. Naštěstí František Novotný dorazil za chvilku, prezencí jsme ho provedli bez úhony a ukázali cestu k baru. Pak jsme ubožákům u vchodu nadiktovali seznam lidí, po kterých v žádném případě nemají chtít peníze, abychom neměli ostudu, a kdyby se v té škole směl pít alkohol, jednu bychom do sebe kopli.

Tak se tedy podařilo zajistit většinu přednášejících a dokonce i v dobré náladě. Byla jsem překvapená, jak dobří byli – všechny přednášky bez výjimky by se daly označit za nadprůměrné, některé z nich dokonce za výjimečné. Hodně lidí příjemně překvapilo, například jsem netušila, že Pechy je takový šoumen, budeme ho muset požádat o opakování. Taky Michael Bronec přilákal – a uspokojil – celkem dost lidí, včetně nás, organizátorů. A když František Novotný oznámil, že jeho přednáška bude dlouhá a suchopárná, absolutně jsem nečekala, že mi jeho esejistická analýza díla Stanislava Lema otevře nové dimenze knih, které jsem do té doby vnímala okem prostého, naivního čtenáře. Nemohu vyjmenovávat všechny, ale rozhodně nás vůbec nikdo nezklamal a troufám si říci, že i nároční diváci byli nadšeni.

Také jsem si prosadila to, že jednotlivé přednášky budou uváděny konferenciérem, protože mě na mnoha conech štve, že člověk pomalu ani neví, kdo to vlastně ten přednášející je a co do toho má co kecat. Nevím, jak uvádění nakonec vypadalo na ostatních liniích, ale u nás – pod heslem co si uvaříš, to si taky sníš – jsem si to vyžrala já. Příště už snad nebudu tak nervózní a řeknu i víc. Ale doufám, že i takto náš program ještě trochu získal na serióznosti.

Nicméně, trochu jsme se obávali, že na literární linii vůbec nikdo nepřijde. Nakonec přišli – v pátek jen pár zvědavců, které jsme ještě k tomu museli ochudit o Neffa, ale v sobotu se účast znásobila. Pravda, největší návštěvnost měla Silverova nechutná přednáška 100+1 způsobů, jak se nechat zabít, ale to se koneckonců dalo čekat. Někteří stateční se dokonce zúčastnili většiny programu naší linie. Pár si jich dokonce dělalo poznámky.

Scon byl vůbec plný zajímavých kontrastů. Například o pár metrů dál se přibližně stejně početná skupina mládeže bavila po celou dobu conu skákáním na DDR za zvuku japonských hitů.

Je pravda, že osazenstvo jednotlivých linií se příliš nemísilo (snad jen na slavnostním galavečeru a v herně – ta byla mimochodem, co se týče zásobování hrami, přepychová), těch, kteří korzovali mezi patry – neboť na každém patře se odehrávalo něco jiného – mnoho nebylo. Přesto – nebo právě proto – si na Sconu každý našel to své. Nenapadá mě příklad jiné akce, odkud by nadšeně odcházela jak pubertální mládež, tak nároční intelektuálové, v tomhle jsou cony naprosto jedinečné.

Ano, jsme si vědomi (a další organizátoři jistě též), že Scon nebyl bez chyby. Také proto už v neděli ráno začal vznikat dlouhý seznam zlepšováků pro příští ročník. Přesto jsem toho názoru, že to byla akce jedinečná a přínosná – nejen tím, že ji organizovala současná prakticky nejmladší scifistická generace, ale i jednoznačným zaměřením na sci-fi jako celek a ne jen na její výlučnou část.

Lenka "Cellindra" Weingartová



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 2268

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.