Palantir
oddělovač

Teutoburský les

Různé > Teorie | 15. 02. 2005 16:07:30 | autor: Jan Dyntar

   V evropských dějinách bitva v Teutoburském lese zaujímá obzvláště významné místo. Jedná se snad o nejdrtivější porážku římských vojsk v Germánii vůbec (i když za cenu zrady) a také se, byť nepřímo, dotýká i území zvaného tehdy Boiohaemum, tedy území dnešních Čech. Výrazným způsobem rozhodla o budoucí politice Římanů ve střední Evropě, což nasměrovalo její další vývoj směrem, který si snad ještě pamatujeme ze základní či střední školy. A, mimo jiné, díky úsilí archeologie a nepochybně i jisté dávce štěstí, je jednou z mála tehdejších konfliktů v širé lesnaté Germánii, který můžeme dnes přesně lokalizovat na základě nálezů vojenské výstroje a výzbroje přímo v terénu. Toť úvodem, zbytek už patří jen následujícímu článku.
   Zdeněk

   Po dobytí Galie Juliem Caesarem uspěli Římané při pacifikaci místních kmenů a šíření římské civilizace. Jak Galie bohatla, stávala se stálejším cílem germánských kmenů sídlících východně od Rýna a severně od Dunaje. Situaci se rozhodl řešit císař Augustus a od roku 15 př. n. l. do roku 6 n. l. v Germánii operovali Drusus, adoptivní císařův syn, a jeho bratr Tiberius, pozdější císař. Poté, co byly germánské kmeny téměř zpacifikovány, převzal po Tiberiovi velení Publius Quinctilius Varus, jenž byl příbuzným císaře Augusta. Jmenování Vara nebylo zrovna šťastné řešení, setrvával v iluzi, „že Germáni jsou muži pouze svými údy a hlasy, na jejichž uklidnění stačí zákon, nikoliv meč“(cit.Velleius Paterculus). Varus prý Germánii řídil jako provincii, vybíral tribut a rozhodoval v právních záležitostech. K tomu všemu ale měl právo, neboť Germánie tehdy byla územím římského impéria s předstupněm provinční správy.

Mince s portrétem Vara    V Germánii bylo celkem pět legií, dvě v Mogontiacu (Mohuč) a tři v Alisu (Haltern). V září roku 9 n. l. vyšly najevo zprávy o místních nepokojích. Varus se na cestě do zimního ležení u Mindenu rozhodl projít územím nepokojů mezi řekami Ems a Weser a uklidnit povstání. Kolonu tvořily celkem tři legie – XVII., XVIII. a XIX. (založené pravděpodobně roku 41 př. n. l. Augustem), 9 pomocných sborů a rodiny legionářů. V koloně byl i Arminius, syn náčelníka Cherusků Sigimera, jenž sloužil ve vojsku jako praefekt jedné pomocné jednotky a byl vyznamenán římským občanským právem. V jedné chvíli Arminius zmizel a vzápětí přišly zprávy o tom, že byla kolona napadena. Poté Cheruskové, Chattové a jiné kmeny zaútočili po celé délce kolony, nastal boj muže proti muži, v němž se legie nemohly rozvinout a použít svoji taktiku. Varus odrazil první vlny Germánů, postavil opevněný tábor a spálil dřevěné vozy, které byly k ničemu. Do toho všeho se ještě přidala bouře, jenž přispěla ke stísněné atmosféře temného lesa. V důsledku deště legionářům nasákly štíty vodou tak, že je nebylo možné unést a luky byly též k nepotřebě. Část pomocných jednotek dezertovala a Varus, tehdy již raněný, se svými vyššími důstojníky spáchal sebevraždu kvůli strachu ze zajetí. Varovu hlavu Germáni poslali markomanskému králi Marobudovi, aby ho přiměli ke spojenectví. Z obklíčení se dostala pouze část jezdectva pod vedením Valy Numonise.
Bitva v Teutoburském lese podle romantického umělce    Masakr trval celkem tři dny, asi 20 000 vojáků, žen a dětí bylo pobito, zajatci byli obětováni germánským bohům, oběti byly ukřižovány nebo upáleny v proutěných klecích. Dvě z císařských legií ztratily své odznaky. Po letech prý Germanicus, vnuk císaře Augusta, se svým vojskem našel pozůstatky těchto těl, kosti a lebky rozvěšené po dubových kmenech.*
   V Římě po této porážce vypukla panika, obyvatelsvo se domnívalo, že Germáni překročí Rýn a obsadí Galii. To se však nestalo. Augustus byl porážkou tak zdrcen, že si prý po řadu měsíců nedával stříhat vlasy ani vousy a v noci volal: „Vare, Vare, vrať mi mé legie!“

Mince na počest XIX.legie

   V příštích letech byl na Rýn opět odvelen Tiberius, aby podnikl proti germánským kmenům tažení. V roce 13 n. l. převzal vrchní velení Germanicus a dosáhl vítězství, za které císař Augustus přijal své poslední provolání imperátorem.

   *Tacitus místo porážky nazývá saltus Teutoburgensis. Toto označení bylo až později označeno za dnešní Teutoburský les, avšak místem porážky Římanů toto místo zřejmě nebylo. Nedávno totiž byly v blízkosti jedné vesnice u Kalkriese nalezeny zbytky kování vozů, zbraní a výzbroje, zborcené valy a zahrabané mincovní poklady.

   Použitá literatura:
   ECK, W.: Augustus a jeho doba; Vyšehrad, 2004
   REGAN, G.: Rozhodující bitvy; Naše vojsko,1994
   WOLTERS, R.: Římané v Germánii; Vyšehrad, 2004



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 18769

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 7 z 7) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Petr - 2008-04-30 09:04:46

rekl bych ze na teto fotce jsou videt vykopavky ktere mohou souviset s danou udalosti ... http://maps.google.com/maps/mm?hl=en&ie=UTF8&ll=52.406883,8.12719&spn=0.004732,0.009999&t=h&z=17

Petr - 2008-04-30 08:36:11

rekl bych ze na teto fotce jsou videt vykopavky ktere mohou souviset s danou udalosti ... http://maps.google.com/maps/mm?hl=en&ie=UTF8&ll=52.406883,8.12719&spn=0.004732,0.009999&t=h&z=17

Zdenek - 2007-03-11 10:12:58

2Jiří Kubr: Najděte si na mapě městečko Kalkriese poblíž Osnabrucku. Více upřesnit to nejde. Je třeba si uvědomit, že nešlo o jednu konkrétní bitvu odehrávající se v jeden konkrétní den. Šlo o sérii střetnutí během několika dní, které se odehrály na území, jež mohlo být široké i 30 km (poraženy byly celkem 3 legie a nějaké auxiliární jednotky, což činí desítky a až stovky tisíc mužů).

Jiří Kubr - 2007-03-07 13:22:26

Cˇauky,mohli byste mi prosím poslat na E-mail nebo zde zveřejnit přesnější polohu kde došlo k bitvě?Díky moc.

Zdenek - 2006-02-11 00:00:00

2Šeruda Rostislav: Nezbývá mi, než s vámi plně souhlasit. Snad jen dodám, že název Teutoburský les získal tento dnešní les skutečně až ve středověku, když ho použil dobrodružně založený duchovní, který se domníval, že našel místo této slavné bitvy (tedy spíš série bitev).

ondra Otčenášek - 2007-03-30 18:28:00

Podle Tacita,nebyl cassius Chaera to nebyl velitel jízdy, ale velitel kohorty asi osmdesáti zaalských galů...

Šeruda Rostislav - 2006-02-09 00:00:00

K článku:vojsko bylo napadáno průběžně během tří dnů.Vozy nebyly spáleny,ale zanechány na místě aby zbrzdily germány.O těch štítech a lucích to je pravda.Germáni také stavěli na cestě zátarasy,které pro změnu brzdily římany.Varus spáchal sebevraždu až poslední den poté,co zjistil,že vojsko je ztraceno.S tím zajetím to je pravda.Ale velitel jízdy jenž se zachránil nebyl Vala Numonis,ale Cassius Chaera jenž měl později podíl na zavraždění císaře Caliguli.Obětí bylo 30 000-40 000 odznaky ztratily všechny legie,Germanicus později dva získal nazpět.Lokalita u Kalkriese odpovídá.Teutoburský les dostal své jméno až o mnoho století později.Pro bližší informace,názory nebo poznámky,pište na mail.S pozdravem Šeruda Rostislav.


:: (1 - 7 z 7) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.