Palantir
oddělovač

Bitva o prsten z pohledu jednoho obyčejného skřeta aneb PP 2002

Akce > Dřevárny | 27. 06. 2002 00:00:00 | autor: chalda


Navnaděni množstvím potenciálních účastníků, kteří se měli tento rok zúčastnit legendární bitvy Pán prstenu 2002, se i naše skupinka, čítající pět bojechtivých skřetů (z donucení), vydala vstříc šťastnějším zítřkům, které nám již od včerejška sliboval Sauron.

Ve vlaku vládla přátelská nálada. Menderon se zabýval náboženskými úvahami a my ostatní jsme diskutovali s jedním šťavnatě vypadajícím elfem a o něco méně charismatickým Sarumanovým poskokem, který bavil celé coupé.
Sauron nás velmi rád viděl, zvláště potom co zjistil, že jsme platnými členy Mordorské armády, což jsme museli stvrdit členským příspěvkem z našich těžce vydělaných úspor. Jak se ukázalo na území Středozemě přicestovalo mnoho příslušníků všech národů a i když jsem počty nezjišťoval, odvážil bych se tvrdit, nás byly nejméně že tři stovky.
Dokonce jsme zjistili, že i mezi skřety se vyskytuje něžné pohlaví a to i některé exempláře :) se spisovatelským talentem. Jediné co nás mírně zarazilo, byla skutečnost, že námět románu byl veskrze protimordorský - jednalo se o elfské love story.
Po příjemně stráveném večeru s galerickou vložkou, jsme se vydali do našich pelechů, abychom načerpali dostatek sil pro nadcházející bitvu. Jak jsme poznali, někteří si takové starosti s osudem Středozemě nedělali. Jeden Nazghúl, s kterým jsme si chtěli krátce promluvit, prohlásil: "Na nic se mě neptejte! Já nic nevím!" a vesele se odkolébal do noci.

Ráno jsme se probudili a nad hlavou nebe bez mráčku. Již časně se v tábořišti začalo hemžit obyvatelstvo a seskupovat dle svých stran. Dobrá strana - Lórien, Roklinka, Gondor, Rohan a trpaslíci - nacvičovali bojové formace a výhružné pokřiky. Když jsme však uviděli elitní vojáky naší mordorské armády, s klidem jsme konstatovali, že nácvik není potřeba. Zlá strana - Mordor, Morie a Harad - tedy vstala a pokojně se beze spěchu houfovala k odkchodu ke kupě hnoje.

Organizace byla (oproti minulému roku) blesková a hra začala již asi o půl desáté. Pravidla byla jednoduchá a vlastně neměnná. Každá strana má určitý počet věží, které jsou reprezentovány skupinou stromů omotaných provázkem a druhá strana se snaží tyto věže obsadit. To může učinit až ve chvíli, kdy k věži přijde šlechtic a vyhlásí stav obléhání. Poté je to již jednoduché, stačí vymlátit všechny obránce. Která strana dobije všechny věže (nepočítá se neutrální Sarumanova - alespoň myslím) vítězí. Pro zlou stranu může vzejít problém ještě z prstenu a pana Froda Pytlíka, ale o tom řadový bojovník ví tak málo, že se prstenové snahy začnou objevovat (co jsem poznal) až ke konci hry.
Dnešní rok měl každý voják dva životy a pravidlo pro boj velice jednoduché - zásah do zásahové plochy = život dolů. Obživení = 15 minut v neobležené věži. Od každého zabitého nepřítele jste obdrželi glejt. Za roztrhnutí dvou glejtů jste si mohli vyléčit život nebo je dát Sauronovi, který za ně nakupoval Skřetí dryjáky, kouzla pro Nazghúly a věcičky jako třeba Grond.

Území na kterém se bitva konala bylo vlastně pozvolné údolí. Na jedné straně v lese měla věže temná strana, uprostřed louky stál Orthrank a dole a na druhé straně v blízkosti lesa sídlili ti, co se nazývali tou dobrou stranou. Celé dopoledne se bojovalo vlastně pouze o glejty, protože dobývací zástavy byly šlechticům vydány až po dvanácté hodině a teprve potom to byla ta správná řež.
Vše začalo mírným oťukáváním. Byly vyslány menší skupinky, aby prozkoumaly území a začaly trochu dráždit nepřítele. Já jsem setrvával ve věži jako záložní síla. Ani ne po čtvrt hodině dorazila první vlna útočníků k branám Mordoru. Nebyla to nikterak velká skupinka elfů a trpaslíků, takže byla hravě zlikvidována. Naše strana začala být v mírném tlaku. Každou chvíli se objevovala menší skupiny dobré strany, které nás zatlačovaly do hlubin Mordorské říše. Jak se ale ukázalo, nebylo to žádné velké nebezpečí, protože se současným příchodem lidí a elfů přicházely posily z Morie a Haradu.
Kolem půl jedenácté přišel náš první větší protiútok a skřeti se vyhrnuli na bitevní pole kolem Lórienu. Bitevní řada se přesouvala tu více k jedné, podruhé více k druhé straně. Avšak byl tu Saruman, ta šedá strana disponující téměř padesáti válečníky, kteří se přidali k dobré straně. Miska vah se převážila. Byli jsme zahnáni na své území a obleženi nepřátelskou armádou. Ta však musela odtáhnout, protože ještě nebyly vydány dobývací zástavy a tudíž postávat kolem Mordoru pro ně nemělo větší význam.

Slunce se přehouplo přes polovinu své denní dráhy a skřeti vyrazili znovu do útoku. Saruman se rozhodl změnit stranu a my vedeni mocnými :) Nazghúly a díky Grondu, který Sauron vyrobil, jsme se neorganizovaně vydali na útok proti Gondoru. Ten pouze s pomocí Rohanu, který když spatřil blížící se armádu, se téměř rozprchl, neměl dostatek sil. S pomocí kouzel jsme rozbourali jednu z hradeb a osud Gondoru byl zpečetěn. Ihned následovala invaze proti trpaslíkům, kteří se bránili seč jim síly stačily, ale pomoc z Roklinky ani z Lórienu nepřišla v potřebném množství. Přesto se dokázali ve své věži udržet patřičnou chvíli. Dost dlouhou na to, aby armáda Gondoru znovu povstala a vyrazila na útok proti Morii, která měla své muže na bitevním poli. Náhle se ale objevily síly Haradu, které Gondor znovu zadupaly do země. Mordorské síly nyní vyrazili na Rohan, který byl vzhledem k počtu jeho obyvatel dobyt bez nejmenších potíží. Vše nasvědčovalo tomu, že zvítězíme, ale chyba lávky. Když jsme došli před brány Lórienu (do kterého když vstoupil nepřátelský voják ztrácel hned život), Saruman se obrátil proti nám. Vše uvízlo v napjatém očekávání. Saruman nás blokoval, protože jakmile bychom zaútočili, vpadl by nám do zad. Sedli jsme si a čekaly na posily.

Mezitím byla ovšem vypleněna Haradská věž, a když si ji Harad chtěl postavit sto metrů od Barad-dur, Sauron je vyhnal z našeho území, protože ho nepřišli požádat o svolení. Díky tomu jsem přišli o jednoho ze spojenců.

V obleženém Lórienu se připravila blesková akce. Náš zástavonosič se pohyboval mezi námi sedícími skřety, když tu vyrazila vlna elfů. Všichni se zvedali na nohy, aby se bránili, když se elfové zase vrátili do Lórienu. Díval jsem se co se stalo - sebrali nám naše zástavy. Poté již naší demoralizované armádě stačilo trochu křiku a byli jsme zahnáni a obleženi v Mordoru. Morie obležena též a Harad s námi nechtěl mít nic společného.
Během hodiny byly dobyty obě hraniční věžě Cirith Ungolth a Minas Morgul. Jediná Barad-dur zůstala stát, protože dobrá strana neměla dosti glejtů (alespoň se to říkalo), na zakoupení kouzla zemětřesení, aby pobořila naše hradby. Čas na jeho získání však už neměli, vznikla dohoda s Haradskými a se Sarumanem a ti straně dobra vpadli do zad. Mordor byl vyklizen od nečistých ras a my vytáhli na pláně dobývat. Několikrát se ještě střetly řady vojsk, ale dobrá strana byla zatlačena do svých věží, kde bojovali svůj poslední boj. Byla zajata Galadriel a byl jí odebrán jeden ze třech prstenů, díky němuž byl pro skřety a jejich spojence, Lórien tak nebezpečný. Věže byly jedna podruhé dobývány a strana dobra se hroutila.
V této chvíli se začalo zajímat mnoho lidí, a to zvláště Sarumanovci (v té době byl již sám Saruman mrtvý a vedení převzala jeho dcera), o prsten moci. Nejasné zprávy říkaly, že prsten byl viděn naposledy v Roklince. V té době jsme ji již oblehli, jako poslední výspu dobra ve Středozemi. Když Elrond viděl, že poslední šance na záchranu zmírá, pokusil se ovládnout Jeden prsten. V praxi to znamenalo, že se Sauronem tahal karty. Kdo vytáhl vyšší, měl prsten v moci. Svůj boj Elrond prohrál - stal Nazghúlem a dobá strana padla.

V poslední bitvě se seřadili vojska obou stran (v tomto boji znamenal zásah smrt). Elrond povstal jako Nazghúl a řady se vrhly proti sobě. Mordor, Harad, Morie a Sarumanovci se společně vrhli proti dobré straně, byla obklíčena a rozprášena. Dle očekávání jsme však byli zrazeni. Dřívější spojenci pod vedením Sarumanovi dcery se nám vrhli do zad. Jejich zbabělý plán se jim nepovedl. Suverenita černých se potvrdila.
Všichni se vrátili do tábora, kde již probíhalo pouze kamarádské klábosení nebo krátký výlet do vesnice do hospy. Naše skupinka se však rozhodla opustit místo vítězství a vyrazili jsme ještě večer do své domoviny.
Tahle bitva byla rozhodně super dal bych 9/10.


Fotky byly použity s povolením Laddobara, kde můžete shlédnout jejich celý archiv - http://laddobar.pelcl.cz/reports/pp2002f.php

Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 6152

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.