Palantir
oddělovač

S Jirkou Rainem o Navaru

Různé > Hudba | 22. 08. 2004 22:02:30 | autor: Zdenek

   K napsání tohoto interview pro Palantír jsem se rozhodl ze dvou důvodů. Jednak bude Navar jednou ze skupin zářijového Fantasy Metalfestu 2004 na pardubickém koupališti a pak, jejich texty jsou plné historických témat, která rozhodně nejsou Palantíru cizí. To, že Jirku Raina osobně znám, jen vydatně mému záměru pomohlo. Rozhovor se tudíž vedl v přátelském duchu, kterého jsem však nezneužil a na osobní a bulvární témata jsem se neptal:o) Přesto si myslím, že se tu lidé mohou dozvědět o skupině Navar mnohé zajímavé skutečnosti a snad se někoho podaří na blížící se koncert přilákat.

Navar: zleva Honza Bartoš, Jirka Rain, Radek Rain, Ondra Pecina, Jakub Komárek

   Překonali jsme počáteční nervozitu z diktafonu:

   Autor: Tak jo, to fachčí, fachčí to…
   Jirka: Máš tam ještě místo?
   To nevím, ale má to ještě druhou stranu.
   Kam jako budeme mluvit?
   Počkej, zkus něco říct, já to budu různě natáčet.
   Raz, dva, tři, lo-dy-ha!
   Fajn, lodyha…

   Takže po prozkoumání přístroje jsme mohli přistoupit k samotnému rozhovoru:

   Tak Jirko, hned první otázku budu směřovat k aktivitám Navaru. Na čem teď pracujete?
   První a hlavní věcí je teď určitě nahrávání. Štve nás, že se to zdrželo kvůli bicím, protože v počítači byl nějaký virus a zmizely tam některé projekty, mimoto naše bicí ke dvěma písničkám (v této době už je téměř celé demo nahrané – pozn.autora).
   Kolik tam bude písniček?
   Tři - Po Mnichově, Trója a Proti všem. Jedna pomalá, jedna rychlá a jedna progresivnější, aby to ukázalo nejenom jeden náš ksicht. Jsou taky domluvený nějaký koncerty, na září je připravený Fantasy Metalfest, ve Žlutým psovi koncert s Debustrolem a Promile a pak v říjnu s Krleš v Ponorce. Pak bude ještě jedna akce v Rabštejnský Lhotě. Takže takhle to vypadá s aktivitama – hlavně ten demáč, abychom se měli čím prezentovat…
   A kdy to prosím tě vyjde?
   No, mělo to být na konci května, ono to ale vůbec nezáleží na nás. Víťa (majitel nahrávacího studia Dark, pozn.autora) neměl čas, prostě to visí na něm. Točí nám to zadarmo, takže my můžeme jenom poděkovat.
   Zadarmo?
   Zadarmo, když to bude do 30 hodin. To jsou ale detaily. Dřív jsme 11 písniček nahráli za 50 hodin, takže si myslím, že to zvládneme. No, to je jedna priorita. Máme dvě nové písničky a děláme na dalších věcech. Nový riffy mají rozdělaný jak Honza tak Ondra, tak to tak bastlíme dohromady, abychom nehráli jen starý věci.
   To jsi mi poreferoval celkem obsáhle. Vidíš člověče, to jsme zvládli i otázku blížících se koncertů, to byla desátá otázka:o)
   To jsou v podstatě ty nejbližší aktivity …
   To víš, jsem začínající novinář:o) Nedokázal jsem to rozlišit.
   Jo, počkej ještě…
   No?
   Plánujeme teďka s Promilákama nějaký focení. Nejspíš na Kuňce.
   Jako nějaký stylový?
   Stylový, přesně tak.
   Chceš půjčit kroužkovou košili?
   :o) Tak moc stylový zase ne! Ale prostě v nějaký metalový, abysme to mohli dát na webovou stránku, která už se taky rozjíždí… ty jo, poslední akce je tam někdy v březnu… Ale já na Honzu tlačím:o) On na mně teda taky, třeba z toho Fantasy Metalfestu jsme dostali nějaký otázky… Na to jsem se taky vykašlal:o)
   Já to tam klidně pošlu.
   No to bys třeba mohl:o)
   No…
   Zbylo ti tam ještě něco?
   Zbylo mi toho tady celkem dost. Myslím, že by bylo dobrý, kdybys mohl nějak přiblížit nebo popsat na základě příkladů našim čtenářům jakou hudbu hrajete.
   Ty vole… (poděšeně)
   No, tak to zkus na základě nějakých vašich hudebních kořenů.
   To je těžký! Třeba Jakub, ten poslouchá to co já nebo Honza přineseme. Bráchu nepočítám, protože ještě nemá svůj vyhraněnej vkus. Ale my tři, Honza, Ondra a já toho posloucháme kvanta a vším jsme asi trochu ovlivněný. Původně, když to začalo v týhle nový sestavě, v listopadu nebo začátkem prosince, jsme si říkali, že budeme hrát hard and heavy. Byly tam písničky jako Smutná královna, Ztracenej syn nebo Sen, který jsou spíš do hard rocku a s metalem to má málo společnýho. A pak třeba Mnichov, Křižáci a Síla boje, to je heavy metal. Píseň Jdou je zase do trashe. Takže… od hard rocku po trash metal s tím, že vzor nebo něco takovýho máme z českých kapel třeba v Arakainu, alespoň technicky. Zpěvem bych se ale Kolářovi, Brichtovi atd. nemohl v životě rovnat.
   No, tak jo, to by snad mohla většina lidí pochopit:o)
   Chtěli bychom taky zapracovat na atmosféře kláves podobné trochu black metalu.
   Rád bych se tě teď zeptal na změny v Navaru za poslední rok. Na Julka se ptát nebudu:o), ani na věci typu kdo koho vyhodil nebo kdo se s kým pohádal. Spíš mě zajímá, jaký máš z těch změn pocit, jak jsi s nimi spokojený.
   Tak to bych vzal obsáhleji. Ze začátku existence kapely jsme měli vyloženě problém někoho vyhodit. Ze začátku jsme se fakt i styděli a báli, třeba když jsme vyhazovali prvního klávesáka. Vůbec jsme totiž nevěděli, jak mu to říct. Dohromady to teda bylo jen pár lidí, jinak to vždycky tak nějak vyplynulo ze situace. Vlastně není nikdo, kdo by z kapely odešel a fakt bych s ním nemohl mluvit nebo by tam byla nějaká zlá krev. Před podzimníma změnama už mě hraní vyloženě nebavilo. Hledal jsem proto nějaký únikovky, dělal jsem projekt s Honzou a s Ondrou taky. Vlastně s bubeníkem Lukášem Sivokem a Ondrou jsme už rok předem dávali dohromady riffy třeba pro Mnichov. Chtěl jsem už konečně hrát muziku, která se mi líbí, kterou poslouchám a ne nějakej kompromis. Předtím, když jsem ještě nevěděl, že do toho půjde Ondra a Honza a že se Radek vycvičí, jsem měl fakt depku. Nevěděl, koho tady v tom regionu oslovit a tak když do toho ti kluci šli a měli jsme první dvě zkoušky, bylo mi jasný, že to je konečně ono a fakt jsem s tím maximálně spokojenej. Byla to taková změna z asertivních důvodů, protože proč dělat něco, co tě baví trochu, když můžeš dělat něco, co tě baví maximálně.
   Já teda považuju za velký úspěch angažování tvýho bráchy Radka. Jasně, Ondra a Honza jsou výborný, ale Radek se musel velice rychle zapracovat a skvěle se to povedlo. To pro mě bylo největší překvapení, už vzhledem k jeho věku (14 let, pozn.autora)
   Jestli pozitivní, tak to je dobře. Jinak by to byl průšvih. My jsme zkoušeli třeba s Lukášem Sivokem, ale to je hardrockovej bubeník - 70.léta. I ten metalovej styl hry Lukáš neměl. Petr Mori (bubeník Manga a banánů, dříve Navaru, pozn.autora) je vynikající bubeník, šel by do toho a taky by to zahrál, ale zase vůbec neměl čas, protože má x projektů. Špek z Promile by do toho dneska taky třeba šel, ale ten zase víc chlastá než hraje:o) Ale když si dá těch šest piv, tak zahraje výborně:o) Nebyla prostě jiná volba a jsem rád, že to ten brácha nějak zvládnul. Já ho teda docela tepu, nutím ho cvičit a on je na mně taky kolikrát docela nasranej. Spíš jsem se bál co kluci v kapele, protože protlačit do kapely ještě v podstatě malý pívo není ideální stav. Ještě padal v úvahu Richta z Chickenbastards, s tím jsem hrál s Honzou a to je taky skvělej bubeník, poslouchá metal, i když spíš ten tvrdší. Taky ale neměl čas, protože má dvě kapely. A třetí projekt, to už je taky špatná pozice.
   Teď bych se chtěl zeptat takhle: dřív jsi skládal písničky tak zhruba půl na půl s Julkem. Jak to vypadá dneska?
   Dneska to vypadá tak, že já udělám strukturu, melodie a texty. Kluci mi do toho kecaj a já jsem fakt rád, protože se to tím obohacuje. Třeba s Ondrou vymyslíme kytarový dvojhlas nebo další vyhrávku, čímž se to obohatí. Je to vlastně spíš záležitost kytar, než melodií a zpěvu. To si dělám sám, protože když to mám pak zpívat, tak ať mi to sedne.
   Takže každý si vymýšlí věci pro svůj nástroj?
   No, víceméně. Kubovi třeba spíš kecáme do kláves, protože to sám chtěl. Hledáme společný rejstříky, společný melodie, prostě co se hodí a co se nehodí, aby to šlo dohromady s kytarou. Ale taková ta základní struktura je vlastně pořád moje. Typickej příklad je Blaník. Měl jsem písničku, jednu kytaru, pak přišel Ondra, udělali jsme kytarový dvojhlas, on pak vymyslel riff na sólo, písnička se protáhla a jakoby ozajímavěla… ozajímavěla?:o)
   Hmm, stala se zvláštnější:o) Ale to je krásná čeština, víš?:o) Musíš taky trošku inovovat ten jazyk, třeba jako čistonosoplena.
   :o)
   No, já teď maličko poodstoupím od hudby. Ale jen maličko, protože to s tím souvisí. A to k textům, ve kterých je znát tvůj nepopiratelný vztah k historii. Máš nějaký oblíbený téma nebo nějakou epochu, která tě tak nějak umělecky dráždí?
   :o)My jsme vlastně dlouho byli kapela, která zpívala převážně anglicky. Z toho jsem se po určitý době chtěl nějak vymanit, ale vůbec jsem nevěděl jak. Protože psát texty prvoplánově třeba o lásce, o počasí nebo takovejch těch běžnejch tématech, to mě nic neříká. Zase nějaká úplná temnota do těch melodií by taky nebyla úplně ono. Takže člověk píše o tom, k čemu má vztah, no a ta historie tak nějak přišla sama. Jak jsi mluvil o těch obdobích, zjistil jsem, že třeba i sociální text, například Tulák, se dá normálně zpracovat pro dnešní dobu, ale já jsem to posunul do středověku, do nějakýho 14.-15.století. To je prostě doba, která mi sedne.
   To je taková role barda, ne?
   Nad tím jsem přemýšlel, protože bardi vlastně oslavovali minulou slávu. Historie je mi prostě blíž a taky to nedělá každá kapela, což se mi na tom taky líbilo. Je fakt, že třeba Landa je v tom dobrej. Ono to je těžký, protože angličtina ti otevře dveře do světa, ve velkých uvozovkách, ale neumožní ti tady ty první kroky, protože s angličtinou se nedostaneš na fesťáky, nedostaneš se do povědomí lidí u nás. Neutkvíš jim tolik, jako když zpíváš v jazyce, kterýmu rozuměj. Vlastně jediná kapela, která se tady prosadila a zpívá anglicky, jsou Support Lesbiens. Jinak nevím o nikom, kdo by se prosadil na takový úrovni…
   No, asi ještě Root…
   Root taky, no dobře. Ale tím to končí. Když chceš hrát metal a nechceš být jenom zábavovka a chceš hrát vlastní věci, tak to trochu k té angličtině svádí, zpívá se v ní líp a tak dále. Ale zase, my chceme bejt svý. Já nevím, je to daný asi i pocitama, který ve mně jsou – tak trošku vlastenecký, takže když o tom zpívám, tak to nebudu dělat anglicky.
   A vidíš, to je docela dobrá otázka. Cítíš se být nacionalista? Teda v tom dobrým slova smyslu.
   Člověče, chvílema jo a docela silně a nevím, jestli jenom v tom dobrým slova smyslu:o) A řekl bych, že v kapele nejsem sám. Třeba Honza taky. Kuba a Ondra nevím. Ale my dva s Honzou stoprocentně jsme. Když si vezmeš ty starší texty, viz třeba Blaník a Proti všem, tak jsou takový až bojovný. Já ani nevím, kde se to ve mně vzalo:o) Mně se to líbí, zpívám to rád a mám z toho dobrej pocit, což je asi důležitý. Když jsem zpíval „Hej počkej, mám tě rád“ od Julka, tak mi běhal mráz po zádech:o) Tak to jako už ne.
   Teď mě ještě něco napadlo a doufám, že už to není off topic. Vrátím se k té angličtině. Myslíš, že v ní máš větší možnost mluvit v metaforách, nebo že lidi naopak nezachytí tak moc slova? Třeba si řekneš, že když uděláš chybu, tak to ani tak moc vadit nebude?
   Je to pravda. Dřív jsem se vlastně tolik texty neučil, teď si je čtu furt dokola. V angličtině uděláš blablabla svahilsky a nic se nestane. Kolikrát se to už stalo, nikdo to nepozná. Někdy ani já:o) Čeština je na tohle složitější, je tvrdší. Když zpíváš ve vejškách a zpíváš česky, tak prostě to r ř s š č se oproti angličtině zpívá těžko, když to můžu srovnat. Ale zase má svoje kouzlo, je to mateřština, můžeš se v tom vyjádřit, máš daleko větší slovní zásobu a ty metafory a další věci se v tom dají vyjádřit úplně stejně. Dýl se hledaj slova, když píšu českej text, protože se snažím, aby to mělo hlavu a patu, když tomu lidi rozuměj.
   A co třeba rýmy? Mám na mysli to, že spousta slov v angličtině končí stejně…
   Přesně tak. V češtině je ten rým volnější. A taky se často stane, že nakonec musíš melodii podle textu upravit, protože tam nenarveš ty slova, co jsi vymyslel, aby to mělo smysl.
   No, přešel bych dál. Vzhledem k tomu, že tenhle rozhovor se objeví na stránkách Palantíru, který se zabývá mimo jiné fantastickými žánry, zajímalo by mě, jaký máš k těmhle věcem vztah. Klidně můžeš říct pravdu, oni nevědí, kde bydlíš:o)
   Ale jo:o) Ono to nebude tak negativní. Mně se to líbilo a jednu dobu jsem k tomu fakt inklinoval, už třeba přes kapely – takový Rhapsody. I třeba Dio, ti draci a tyhlencty bejkárny…
   :o)
   Mě se to ale fakt líbilo, četl jsem to rád. Třeba Tolkiena. Pak jsem ale zjistil, že to, co se mi na fantasy líbí nejvíc, je reálná podstata. Nepotřebuju tam elfy, nepotřebuju tam draky, ale stačí mi to, co se doopravdy mohlo udát a událo se, tudíž jsem se velkou oklikou znovu vrátil k historii. A dneska mě už fantasy tolik neříká, protože bych si vlastně zaplňoval hlavu imaginacema a věcma, který se nestaly.
   Vidíš, u mě to je stejný. Já jsem začal mít rád historii taky potom, co jsem hrál Dračí Doupě.
   Mám to dodnes celkem rád, nijak to neodsuzuju – jsou ale lidi, který to fakt nemusej. Nebere mě to ale tolik jako historie. Jako realita, která tady byla.
   No, vrátím se k té hudbě. Takže… česká hudební scéna. Občas se říká, jak to s ní jde z kopce. Asi záleží na žánru. Tak se ptám: souhlasíš s tím? A ke komu chováš na naší scéně obdiv?
   Co si myslím já, tak třeba mainstream, to je jedna sračka za druhou. To co vzniká teď i starý vykopávky. Vezmi si, že když je nějakej hit, i když je to Vondráčková nebo Gott, tak to je většinou cizí věc, není to vůbec z českýho prostředí a je to jenom přetextovaný. „Být stále mlád…“ (původně Forever young od Alphaville, pozn.autora) to jsem mlátil hlavou o stůl, když jsem to slyšel poprvé. A přitom ta původní písnička je ještě taková syntetická popeřina - mě se to líbí, má to nápad. Přitom si nemyslím, že tady jsou špatní skladatelé. Nevím, čím to je.
   Slyšel jsem jednou o skladatelské krizi.
   No, zase jde o to, co bereš za styl. V hlavním proudu určitě. Protože co tady vzniklo za nějaký kvalitní projekt v posledních deseti letech? Martin Maxa? Lunetic? Takže ten hlavní proud přejděme s tím, že teda ne. Třeba fakt obdivuju Landu. Ne jen kvůli textům a těmhle věcem, protože to mě hodně ovlivnilo a vzalo v tu dobu, kdy jsem ho objevil. Ale třeba i proto, že to není žádnej estrádní umělec, ale že stejně potom vydá desku a lidi si ji koupí, udělá koncert a lidi na něj přijdou a nepotřebuje žádnou velkou reklamu. Je to taková kultovní postava, takovej rockovej Kryl. A tím je pro mně obdivuhodnej. Z rockový scény třeba Kabáty a takovýhle věci nemusím. Ty starý si poslechnu, ale že by mě to nějak moc bralo, to ne. Arakain je jasná věc, jak starý i nový desky. To úplně nejstarší trashový období je maximálně technický, občas to mám i problém pochopit:o) Je ale lepší, když se tím můžeš prokousávat dýl, pak ti to taky v hlavě dýl zůstane. Ale teď ta poslední deska, Metamorfóza, mě dostala, Kolář je skvělej zpěvák. Můžu vzít i okolí Arakainu, třeba Žežulka bubnuje i s Landou. Co se mi třeba teď zalíbilo, je to takový vyčištění hlavy, jsou Škwoři. Fakt, to jsem si koupil dvě desky…
   Koupil, jo?
   Já českou kapelu vždycky kupuju originál. Český kapely nepřepaluju.
   Podporuješ?
   Určitě. Český kapely, když se mi líbí, tak vždycky.
   Vidíš, Jirko, to bych vypíchnul tvoji pěknou povahovou vlastnost:o) Podporuješ české kapely!
   No jo, jednou třeba oni podpoří mně:o) Škwor není žádný intelektuální kdovíco, ale zní to moderně, přitom jsou tam melodie, je to tvrdý a když je člověk nasranej, tak je to ideální muzika na vyčištění a propláchnutí hlavy. Pak ještě z český scény, která už neexistuje, bych vypíchnul Kreyson Ládi Křížka, kterej pak totálně zmagořil a Damiens je arcipíčovina. Ale Kreyson, úplně první deska Anděl na útěku, to je geniální věc melodickýho metalu srovnatelná se zahraniční scénou té doby, takový Helloween a spol. Plus ještě pak z té alternativnější scény (ještě v rámci metalu, pozn.autora) u nás je slušná třeba Salamandra. Je sice taková tuctovější v porovnání se světovýma kapelama, ale na český poměry je to asi špička. Dobrých kapel je u nás strašně moc. Kóda, s těma jsme hráli – nevím, jestli bych si koupil desku, ale na koncertě jsem z nich byl vodvařenej, měli skvělej zvuk. Pak třeba Krleš byli taky naživo dobrý. Těch kapel je tady fakt hodně, jenže se o nich neví a nemluví jako třeba v zahraničí na srovnatelný kvalitativní úrovni. Je to škoda. Mohl bych z český scény pokračovat třeba i přes ty jemnější věci, jako třeba Brichtovy sólovky, přes který jsem se vlastně původně dostal k Arakainu. Jsou i starší věci, který si občas poslechnu. Člověk nemůže poslouchat metal každej den od rána do večera. Tak třeba Karel Kahovec, sólová deska z 90.let, zpíval tam někde i Petr Novák. A je to bigbít, klasickej českej bigbít, ale ta deska se mi hrozně líbí. A je to hodně jemný a měkký. I od Nováka si některý věci dneska rád pustím. Olympic už nemusím, i když jsem na něm začínal. Ten mě vlastně dostal k bigbítu, k rockový muzice a byla to první kapela, kterou jsem viděl živě. Ale strašně jsem se ho přejedl. Nic proti němu, desky z 90.let mám rád - Dávno, Brejle, to je skoro metal, hard rock minimálně, ale dneska už si je nepustím. A to je z český scény asi všecko.
   Taky se mi občas stane, že se mi líbí něco staršího. Až mě udivilo, když jsem v autě slyšel Jiřího Schelingera, který zpíval Šípkovou Růženku tuším, jak se mi to líbilo.
   Je pravda, že dneska se v tý zábavní scéně třeba takovej druhej Werich nebo Burian prostě nikdy nenaroděj, ale řekl bych, že i na tý hudební jsou ty osobnosti spíš ze starší generace. Mladý, který přicházej, mě neberou. Já nevím, možná je to i tím, že dřív byl jeden proud popeřiny a pak byl prostě rock, kam se vešel hard rock a konec. Kdežto dneska je to tak rozkouskovaný a rozškatulkovaný, že když je někdo fakt dobrej, tak většinou v nějakým svým úzkým stylu a zbytek světa o něm neví. Třeba ty talenty jsou, ale nedostanou se na takovou úroveň, na kterou by se bejvaly dostaly, kdyby se narodily o dvacet let dřív. 50.léta byl především rokenrol, 60.léta bigbít, v 70.letech už se to rozdělilo, tam byl hard rock a ta větev, která šla do metalu, a pak už popeřina, v 80.letech z toho vznikly ty srágory. V 90.letech už je změť stylů, všechno se ti rozpadlo na x škatulek a každej dělá jenom tu svoji. Dřív to byly v podstatě takový univerzální hvězdy.
   No jo, kam to půjde…
   Kam ten svět spěje…
   Mikrožánry! Nu, jak člověk pokračuje v rozhovoru, zjišťuje, že některé plánované otázky už nemají smysl:o) Koncerty jsme probrali, plány do budoucna taky…
   No, plány do budoucna… Teď momentálně ten demáč se třema skladbama – hlavně proto, že to je minimální počet, kterej vyžadujou, když tě někde chtějí slyšet, aby tě angažovali třeba v klubu, na fesťáku a podobně. Chceme se prostě s Navarem rozhlídnout po republice a ten demáč je k tomu klíč.
   Poslat i po časopisech…
   Přesně tak. Obešleme Rockshock, Spark a tyhlety věci. Je to pro nás prezentační materiál. My ho zatím pořád v nový sestavě nemáme. Není nic co by nás reprezentovalo, takže už to trošku tlačí a rád bych, aby to bylo co nejdřív hotový, abychom začali s tím obesíláním co nejdřív a nějak se dostávali do povědomí lidí i jinde než v Pardubicích a okolí. Což nás docela sere, protože jsme tady už docela dlouho:o)
   To máš pravdu, ale to je těma změnama.
   Určitě. To tě vždycky strašně zabrzdí. Commotion (poslední deska Navaru, pozn.autora) už je teď taková dobová záležitost. Ze vzdálenějších plánů by byla určitě nová deska. Původní záměr byl, že se bude jmenovat 1621 a snad to tak i dopadne.
   To jste už přemýšleli takhle dopředu?
   Jo, protože materiálu je dost a je škoda ho nevyužít. Mrzelo by nás třeba leckterý ty písničky zapomenout. Takže teď minimálně na Fantasy Metalfestu se to bude stahovat na DATku a snad z toho vznikne živák. Záleží, jak to dopadne, jestli se to bude šířit mezi známý nebo ne a jaká kvalita z toho vyleze. Ale každopádně, ta deska je na pořadu jakmile na to budou prachy. Všechno je to o penězích, tam už to zadarmo nepůjde. Máme vlastně 14 nebo 15 písniček, takže z toho vybereme takových 10, což nebude žádná prdel, protože tohle se vybírá těžko.
   Myslíš, že to nebude lehčí, než vybrat 3 z 10?
   No tak to je. My teď máme materiál dost promakanej a je takovej, řekl bych, dost vyrovnanej, nejsou to nějaký hity nebo sračky. I když to člověk neposoudí, když to vymyslel. Ale řekl bych, že tam nejsou nějaký vyloženě slabý nebo silný věci, že to je takovej vyrovnanej materiál a z toho se právě vybírá o to hůř, než když tam je vyloženě odpad.
   No hele, Jirko, velký hvězdy složily svoje největší hity i v drogovým opojení. Nechce to teda spíš nějakej rauš?:o) Neuvažoval jsi o tom?
   Já nevím, já mám největší inspiraci stejně úplně za střízliva. Snažil jsem se psát i opilej a tak různě, ale stejně tě nic smysluplnýho nenapadne. A to nejsem sám. Četl jsem rozhovor s kytaristou Judas Priest a ten říkal to samý. Jak se něčeho napije, tak nenapíše nikdy nic. Mě trvá napsat text a nějaký melodický linky i několik hodin a ještě k tomu bejt opilej, to prostě nevydržíš a usneš nad tím. I když znám lidi, co potřebujou nějakej změněnej stav vědomí.
   Tak jo, tak díky, já už bych to asi ukončil. Maximálně kdybys měl sám nápad, na co bych se tě měl zeptat:o)
   :o)Tak to ti asi neporadím.



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 6462

Související příspěvky Související příspěvky:

Galerie Fantasy Metalfest 2004
Galerie Navar - Proti všem

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Lucinka - 2004-09-20 00:00:00

Moc Hezký rozhovor Zdendo, musím tě pochválit:o)Děkuji za hezké počteníčko.Pa


:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.