Palantir
oddělovač

Pán prstenů: Návrat krále

Různé > Filmy | 21. 02. 2004 00:42:23 | autor: mike

Režie: Peter Jackson
Scénář: Peter Jackson, Phillipa Boyens, Fran Walsh, Stephen Sinclair
Na motivy: J. R. R. Tolkien - Pán prstenů: Návrat krále
Produkce: New Line Cinema
Hudba: Howard Shore
Herci: Ian McKellen - Gandalf, Elijah Wood - Frodo Pytlík, Sean Astin - Samvěd Křepelka, Viggo Mortensen - Aragorn, John Noble - Denethor, David Wenham - Faramir, John Rhys-Davies - Gimli, Orlando Bloom - Legolas, Dominic Monaghan - Smělmír Brandorád, Billy Boyd - Peregrin Bral, Bernard Hill - Théoden, Miranda Otto - Éowyn, Liv Tyler - Arwen, Hugo Weaving - Elrond, Andy Serkis - Glum (alias Sméagol), nesčetně bezejmenných komparsistů
Žánr: Fantasy velkofilm

Král bez bázně a hany

“Stejně symbolizuje moderní techniku.” - Isaac Asimov, o Prstenu moci

Každý už tak trochu tušil, co může od Petera Jacksona a závěrečného dílu nejdražší fantasy trilogie očekávat. Něco velkého. Skalní příznivci Tolkienova díla, jako je autor recenze, se po Dvou věžích smířili s tím, že zázraky se dějí jen jednou a finále filmového eposu vyhlíželi přeci jen s trochou zdravé opatrnosti…

Čeho se nakonec netrpělivým divákům dostalo? Velkofilmu, válečného. Ano, první díl by se oproti tomuto epickému kolosu, ve kterém už žádné zlomené mrkve ani jiné přízemní záležitosti (například trpaslíci) nemají místo, mohl nazvat téměř komorním dramatem, případně fantasy road movie, akorát bez auťáku (tedy, jeden tam vlastně je…^_^). Hrdinové toho pro samé bojování moc nenamluví a když ano, tak jim, přestože se Jackson oproti knižní předloze krotil, z úst plynou slova plná těžkotonážního tolkienovského patosu (nic proti němu)…

Andúril, Plamen Západu

I když děj všichni pravděpodobně již znají, pro pořádek o něm pár stručných vět přeci jen utrousím. Překvapením je již úvod do závěrečného dílu zachycující “pohnutou” historii dokonale vidláckého hobita Sméagola, budoucího Gluma. Jádrem Návratu krále jsou dvě příběhové linie, mezi kterými je občas celkem necitlivě přecházeno. První vyobrazuje okolnosti bitvy o osud Středozemě i úchvatnou bitvu o Minas Tirith, kde vládne pološílený správce Denethor, samotnou – její dramatická výstavba je sice poměrně prostá (My jsme v… háji, oni jsou v háji, dle toho, komu právě přispěchaly posily. Zejména až na plátno přidusají mumakil, tak začnou padat čelisti ve velkém.), leč o zašmodrchaný děj tu asi šlo až v poslední řadě. Druhou linii tvoří osudy Toho, který nese Prsten, putujícího společně se oddaným Samvědem Křepelkou a Glumem, jenž je stižen vcelku solidní schýzou, do hloubi Mordoru. Tato linie je vskutku podařená – výborně zobrazuje jak přátelské pouto mezi oběma hobity podrobené nejtěžší zkoušce, tak zhoubnou moc a nesnesitelnou tíži Prstenu. Mimochodem, nikdy by mě nenapadlo, jak směšně bude vypadat souboj Froda s neviditelným Glumem ^_^. Nutno podotknout, že obě linie mají co nabídnout – ať už hledáte akci nevídaných rozměrů (slovo “nevídaných” jsem použil záměrně), patos, či drama a méně bayovsky okázalé, avšak o to skutečnější hrdinství. Po dlouho očekávaném finálním vítězství dobra nad zlem (no tak, tohle přece není žádný spoiler ^_^) následuje relativně dlouhá závěrečná půlhodinka, která uzavře osudy hrdinů. Věřte tomu, nebo ne, ale na konci mamutí ságy jsem byl i dojat, smrk.

Glum je slizoun slizká.

Záležitostí skloňovanou v souvislosti s trilogií ve všech pádech jsou změny v ději oproti literární předloze. Tu jsem (naštěstí?) četl již hodně dávno. S povděkem jsem kvitoval vypuštění druhého, více méně zbytečného finále v podobě vymetení Kraje, rovněž tak opepření druhé linie Glumovým intrikařením. Úplná absence Sarumana a jeho konce je ovšem jiná káva, střihačovy nůžky měly zapracovat jinde. Význam onoho “bílého stromu”, moc palantíru, obé bylo jen na ťuknuto. Podobně jako třeba v případě přítomnost i Grondu se z nich stalo pouhé mrknutí na sečtělejší část diváků. Avšak alespoň tu v jakés takés podobě jsou – kde jinde se člověku poštěstí vidět legendární Kladivo podsvětí v akci? Nakonec jsem si ještě schoval dvě “drobnosti”, které mi bohužel utkvěly v paměti: jak dobrák a moudrý čaroděj Gandalf brutálně zbil psychicky se zhroutivšího Denethora a nakonec byl i nepřímou příčinou jeho smrti, jak se Aragorn a Arwen líbají na korunovaci a následuje tleskání davu vůkol stojícího – hollywoodštiny tak neuvěřitelného kalibru bych se od Návratu krále nenadál.

Gandalf vyhlíží nepřítele.

Zamrzí, že kvůli všem těm (opět poněkud nerealisticky chudokrevným) bojům, šarvátkám, gigantickým a hlavně DLOUHÝM bitvám, které mají zřejmě za úkol přitáhnout do kinosálů širší, akcechtivé masy, nedostala většina herců, a co je horší, i postav dostatek prostoru na to, aby ukázala, co v nich opravdu vězí. Minoritní dějové linie, které by výrazněji prokreslily charaktery, jako jsou Faramir, Denethor, Aragorn či sympatická princezna bojovnice Éowyn, byly prostě odsunuty na vedlejší kolej a zpracovány minimalisticky, zkratkovitě tak, že to postavy činí poněkud ploché, ubírá jim to na věrohodnosti a někdy i na pochopitelnosti pro diváka neseznámeného s knižní předlohou, což už je na pováženou - například to, že se Denethor pomátl nejen díky ztrátě svých synů, je “taktně” zamlčeno. To, že by měl být tento nedostatek alespoň zčásti napraven v rozšířené edici na DVD, jako omluvu nepřijímám. Nicméně, třebas omezení počtu výstupů trpaslíka Gimliho, kterého Jackson a Walshová přetvořili v komediální figuru (což trochu zavání druhismem ^_^ a podbízením se dětštějším divákům á la Disney, bleábr!), rozhodně nezamrzí. Mimochodem – trapných a zcela nevhodných vtipů oproti druhému dílu ubylo, hurá! Leč zpět k postavám, respektive hercům a jejich výkonům. Standardně kvalitní herectví divadelního původu předvádí Ian “Gandalf” McKellen (velmi pěkná je kupříkladu jeho filozofická úvaha o posmrtném životě), oproti tomu trošku zklamal sám vracející se král Viggo Mortensen, který mnoho té královské důstojnosti a jiskry nepobral (na rozdíl od Théodena v podání Bernarda Hilla; asi jsem v tomto směru příliš zatížen fantasy archetypem krále-vousatého kmeta ^_^). Ten ale naštěstí není ústředním hrdinou, jak by se dle názvu díla a plakátů, visících před časem na každém druhém rohu, mohlo usuzovat. Pomineme-li všechno bitevní úsilí, tak se v centru pozornosti ocitá Elijah Wood, který společně s Seanem Astinem a digitálně “vyglumovaným” Andy Serkisem předvádějí pořádnou porci vynikajícího herectví a dodávají tak celé epické podívané velmi potřebný osobní rozměr.

The Infernal Gate has been prepared.

Nemá cenu zastírat, že Návrat krále je také o efektech a efektnosti obecně. Kupříkladu bitevní scény. Megalomanské. Massivní. Dechberoucí. Ano. Opět “akční” střih close-up záběrů boje. Sázkou na jistotu byly panoramatické záběry na ženoucí se armády, nejrůznější průlety nad nedotčenou krajinou Nového Zélandu či okolo obléhané Minas Tirith. Jen dodám, že vyumělkovanost a nablýskaná nádhera některých záběrů hraničí až s kýčem. Přes neuvěřitelnou péči věnovanou nesčetným trikovým záběrům dávají tyto o své pravé podstatě občas nevybíravě vědět a upozorňují tak i velmi zaníceného diváka, že to co sleduje, je “pouhý” film. Dobrým příkladem budiž otřesně digitální ohně, posílající majestátnost celé scény rozsvěcení majáků do horoucích Puklin osudu.

Howard Shore, jehož hudba umocňuje působivost již tak vizuálně precizních výjevů, potřetí dokazuje svůj talent pro komponování generických “fantasy” soundtracků. Příjemný pocit z hudební provázanosti trilogie (či naopak znechucení nad tvůrčí ustrnulostí a osvědčeným sebevykrádáním) navodí přítomnost starých známých motivů - momentálně se mi vybavuje vynikající skladba poněkud “irského” rázu, Riders of Rohan.

Hobiti

Když se zpětně ohlédnu za celou trilogií (a povzdechnu si nad tím, že její kompletní verze vychází až na DVD, třikrát fuj komerci!), musím přiznat, že Peter Jackson odvedl - v rámci možností - pořádný kus dobré práce. Zejména díky němu mají i fanoušci fantasy svoji Trilogii s velkým té.

Přes všechny mé stížnosti a více či méně hnidopišské poznámky jsem si film užil, zejména po tom, co jsem upustil od jakýchkoli přemrštěných očekávání a nechal se prostě bavit. Takže, zbývá již jen závěrečné…

Hodnocení: 7.5/10 (B.E.M. 6.5/10)



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 14107

Související příspěvky Související příspěvky:

Galerie Pán prstenů: Dvě věže

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 7 z 7) :: od nejstarších :: úrovňově ::
R.Kimlicek - 2005-08-24 00:00:00

ELVSKI JAZIK POSLETEHO

Megadeath - 2004-05-03 00:00:00

Ten film by si zasloužil nakopat do prdele...

Elbereh - 2004-05-03 00:00:00

Ten film by si zasloužil 8/10:-)

Aragornoarwen - 2004-03-03 00:00:00

Pán Prstenů je užasnej

Sordid - 2004-02-21 00:00:00

Ta narážka je patrně na scénu z traileru, kdy Gandalf na koni (samozřejmě s hobitem před sebou, hm,hm) stojí proti Witchkingovi na lítací potvoře, co právě přistál na hradbách. Nicméně tohle nebo jiný střetnutí mezi nima bude v prodloužený verzi - všimni si, že od jistýho momentu Gandalf nemá svou hůl, aniž by to bylo jakkoli vysvětleno.

mike - 2004-02-21 00:00:00

Tvé rejpnutí je příhodné, spíše než o patosu, který z filmu přímo crčí, jsem se měl zmínit o jisté teatrálnosti dialogů, které jsou dílu i předloze společné. Střetnutí Gandalf - Witchking tam chybí, to je fakt, kdyby na něj alespoň nenaráželi (Witchking: "I will break him.").

Sordid - 2004-02-21 00:00:00

Jo, tak s touhle recenzí bych i souhlasil (ačkoli moje hodnocení by nepřelezlo šest bodů, z nichž by dva byly za efekty), ale dovolím si rejpnout - knižní předloha nebyla patetická ani náhodou, rozhodně ne tím americkým způsobem, ze kterého se mi vždycky už po prvních slabikách zvedá žaludek.



Bitva - mno, tak jediné plus je, že je velká. Všude možně se můžete dočíst, že zbraně a zbroj byly vyráběny ručně ve výhních a na kovadlinách a tak dále pro maximální realističnost a autentičnost... a pak tam Jackson flákne takovou zhovadilost, jako je hromadná charge šesti tisích jezdců naráz. Navíc skutečně nechápu, k čemu potřebuje útočící armáda slony, kteří jsou dobří tak leda k zašlapávání pěšáků, k dobytí města (jistě, proti rohirrům se osvědčili, ale o rohirrech nikdo neměl ani ponětí, dokud nedorazili).



Vypuštění Sarumana je škoda, zejména jeho dialog s Gandalfem a vůbec celá scéna na schodech tam hrozně chybí. To samé se dá říct o chybějícím pokecu Gandalf - Witchking v prolomené bráně Minas Tirith a o Mouth of Sauron (Ústa Sauronova, nebo jak je to česky). Bohužel je třetí díl trilogie akčním filmem a na dialogy, kde by mohlo vyniknout ono Jacksonem všude tak propagované a oslavované herectví hlavních protagonistů, už prostě nějak nezbylo místo (jak už bylo vlastně taky v recenzi napsáno...). Věčná škoda.


:: (1 - 7 z 7) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.