Palantir
oddělovač

Zlatá rybka

Literatura > Povídky > Vidoucí 2003 | 31. 12. 2003 18:41:26 | autor:

A bylo jitro a byl den sedmý, i ohlédl se Bůh po svém díle a uznal, že bylo dobré. I spočinul a liboval si: Vytvořil jsem svět dle své vůle a teď si s ním mohu dělat, co se mi zlíbí. Jak je pěkné, být Bohem!
   
    "Ten Vesmír, ten se Mi opravdu povedl," říkal si, když se tak povaloval uprostřed metagalaxie. "Světla jsou támhle, temnotu jsem dal tuhle, galaxie a černé díry, to je teda něco! A ty Sloupy stvoření a Fontány života tuplem!"
   
    Zmocnila se ho až euforie. Jenže, mezi námi, Bůh je poněkud maniodepresivní, jestli to ještě nevíte. Takže zákonitě musela po mánii nastoupit deprese. Bůh si začal mrmlat:
   
    "No jo, no jo. Je to pěkný, pěkný, ale co z toho? Tak tady jsem Stvořitel. Ale co když jiní Stvořitelové udělali svoje Vesmíry lépe? Teď nevím, jestli jsem raději neměl nechat prostor třináctirozměrný. Hm, tady mi do toho nikdo nekecá, jsem tu jedničkou, jenže kdyby se mi podařilo dostat do dalších bublin existence, tak by si mne možná ani Nikdo nevšiml. Bůh se snaží, maká jak čert, ale stejně je to celý na nic. Snad by Mi stačilo i něco menšího, kde bych ale opravdu mohl být skutečným Pánem, něco, kde by Mne spravedlivě ocenili."
   
    Jak Bůh pravil, tak vykonal. Ani ke splnění svého přání nepotřeboval zlatou rybku - byl přece všemocný! Rozhodl se, že Vesmír zanechá přírodním zákonům nebo přesněji řečeno scénáři ohňostroje, který s takovým úsilím připravil. On se zatím bude věnovat Zemi a zahradničení. Tam může excelovat a získat uznání. A Jeho zahrada se stala skutečně pověstnou. Zahrada Eden, jak ji pojmenoval, oplývala neskonale krásnými květy s opojnou vůní. Opět si připravil scénář, tentokrát kvetení květinových obrazců. Ta krása vlastně v menším kopírovala lahodné změny, které mnohem pomaleji a nenápadněji probíhaly v okolním Vesmíru.
   
    Navíc osázel Bůh pár záhonků taky nějakými jahodami, cuketami, kedlubnami, pěstoval kořenovou zeleninu i koření. Angrešt, rybíz, révu... Pochopitelně vavřín a olivovník. A samozřejmě ovocné stromy. A tu vyvstal problém. Místo toho totiž, aby se věnoval čistě botanice, zhlédl se Bůh v moderních trendech a Eden pojal kombinovaně, takže to byla zároveň i ZOO.
   
    Netrvalo dlouho a začaly problémy. Nejdříve ta aféra s hadem, co podvedl Evu. Eva poté svedla Adama, i požili ovoce ze stromu vědění dobrého a zlého a vůbec nedbali provozního předpisu zahrady, podle kterého směli chroustat čeho se jim zachtělo - až na tahle jablka (odrůda Mazánkův zázrak). Bůh je musel nechat vyhnat - rád, nerad. Jak to začalo, tak pokračovalo. Kain zabil Ábele, bratra svého. Přesto se lidé počali množiti - a s nimi i zloba lidská. Co s tím? Bůh se na lidi docela rozmrzel, byl fakticky roztrpčený. I seslal potopu.
   
    Avšak Noé a jeho rodinku přežít nechal - nechtělo se mu zase patlat se s hlínou. Na archu si mohli vzít i svůj dobytek. A čeleď! Hodně čeledi měl Noé, byltě muž spravedlivý, dokonalý a tím pádem i bohatý. Takže problémy pokračovaly. Lidé začali stavět věž, o které tvrdili, že bude o patro vyšší, než cokoli zatím kdy bylo postaveno. Strašně se vytahovali. Protože se to tam jmenovalo Bábel, dostal Bůh dobrý nápad: Zmátl jazyk stavebních předpisů, takže lidé nemohli dodržet normy ani termíny, nakonec se pohádali a začali zakládat různá občanská sdružení. Místo věže je tam dodnes tržnice s rajčaty a vajíčky. Bůh se přitom docela bavil.
   
    Jenže bylo hůř. Lidé byli zlí. Kradli, smilnili a co nejhoršího - pořádali taneční megapárty, při kterých dělali strašlivý randál. Úplná Sodoma a Gomora. Následovalo nezbytné profylaktické opatření. Lidé však byli nepoučitelní a zlobili už ve velkém. Bůh ještě se zaťatými zuby vyvedl aspoň svůj lid z Egypta. Ale pak už toho měl dost. Od té doby, co při topení lidstva vzala za své i Jeho botanická chlouba na Blízkém Východě, Ho tenhle džob už vůbec nebavil.
   
    Jednou zase takhle seděl na hoře Sinai, jak bylo Jeho oblibou, a opět nespokojeně vrčel:
   
    "K čemu Mi to všechno je? Já se pachtím, Já plánuju, řídím, u všeho musím být, co neudělám sám, to neudělá nikdo - a jen se otočím, už Mi to někdo mrví. Lid zachráním - a on už zase holduje zlatému teleti. Mám Já tohle zapotřebí? Byl jsem Stvořitelem Vesmíru, Bohem Země a svého lidu - jenže lid mě ignoruje. Už mne to unavuje. Měl bych si zase najít něco menšího."
   
    A tak stvořil Bůh farizee a vykladače, proroky a kněze, vůbec celou církev, ať se stará sama. Místo aby vládl z nebes národům, zkusil užívat si v lidském těle vlády nad národem tu jedním, tu druhým. Ne, že by to nebylo zábavné. Konečně se Mu dostávalo toho ohlasu, slávy a uctívání, jaké Mu na Sinaii, v samotě Edenu a v pustinách Vesmíru chybělo. Jenže - většinou to končilo stejně: Probodením, otrávením, ukřižováním nebo nejbolestněji zapomněním.
   
    Bůh byl opět nespokojen. A tak nějak kolem roku pět nebo šest tisíc od stvoření světa se rozhodl: "Králové a diktátoři, carové a císařové, mocnáři a lidožrouti, knížata a erteplata - co je to za slovutnost, když končí zradou? Znova a znova. Už mne to nebaví sledovat stále stejné intriky, dostávat se až na samotný vrchol a pak být svrháván, opíjen rohlíkem a otravován lichotkami, oslavován a nakonec vražděn vlastní ochrankou, spojenci a příbuznými - to už občas i Boha nudí. Vím co. Stanu se americkým prezidentem! Ten je na světě nejmocnější."
   
    A protože byl Bůh, Jeho přání se mu splnilo. A vládl Spojeným státům i zbytku planety moudře a spravedlivě, bedlivě vážil zasílání humanitární pomoci a poskytování vojenské přítomnosti, podporoval vědy a umění a na svém ranči vybudoval proslulou botanickou zahradu - bez zvířat. Neměl ani jezírko, ve kterém by plavaly zlaté rybky. A to byla možná chyba, protože ty by Mu poradily. A mohl vyhrát v dalším volebním období. Nevyhrál.
    Důvod? Neoženil se. Neměl v domácnosti ani psa, ani kočku. Nechodil vůbec do kostela! Ani nebyl moc slavný - s jeho vládou se nespojovaly žádné skandály. Byl prostě mediální mrtvola.
   
    Bůh se proto rozhodl posunout se ještě níže na žebříčku moci: Přál si, aby se z Něj stal světoznámý zpěvák populární hudby. Jenže na světě bylo světoznámých zpěváků moc, i skupin, takže ta světová sláva se dost ředila. Nakonec Boha napadlo, že by mohl být vyjímečným slavíkem v nějaké bezvýznamné provincii. I to se Mu splnilo, desítky let vedl čelo žebříčku hitparád jedné malinké země. Jenže tu byl zase jiný problém - věčný problém Evy. Ženské se kolem Něj vinuly tak, že se nemohl dost soustředěně věnovat přesné interpretaci, a odborný tisk ho strhal. Fanynky Boha hájily - ale Vševědoucí věděl, že kritiky mají pravdu. Zase byl nespokojen.
   
    V takové nevlídné náladě zapadl do knihkupectví a vinárny Rybka, kde si poprosil o dvojku červeného. Po druhém litříku se svěřil místní stolní společnosti se svým problémem:
    "Bohem jsem byl, králem i prezidentem, Stvořitelem Vesmíru i hvězdou, všude jsem měl úspěch, ale nikdy nikdo dostatečně nedocenil Mou jedinečnost a kvalitu. Vždycky Mi někdo všechno zkazil - uctívači a vykladači, fanoušci a voliči, hadi! Kdybych založil Klub neúspěšných, tak by měl úspěch... Co už mám dělat, Rybko, poraď!"
   
    V té vinárně žádná zlatá rybka nebyla. Jen parta zkušených praktiků. A ti Bohu skutečně poradili: Založ si vlastní www stránky. A nikde na ně nedej odkaz. A hlavně, nepřipusť žádné komentáře!
   
    Tak je Bůh poslechl. Ty stránky si dělá sám. Sám si je i čte. Protože mu na ně nikdo nechodí.
   
    Konečně je spokojený. Konečně je - všemocný!
   
    Protože Mu do toho nikdo nekecá.
   
   
   


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 2316

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.