Palantir
oddělovač

Cradle Of Filth: Damnation And A Day

Různé > Hudba | 04. 12. 2003 14:09:37 | autor: Zdenek

   Přišel čas, abych návštěvníky těchto stránek, ovšem také jejich spoluautory, seznámil s hudebním žánrem zvoucím se černým jménem black metal. Možná snad proto, abych ukázal, jak je také možné se inspirovat tajemnem a mytologií, v našem případě hlavně vampyrismem a démonologií. Black metal nese jasné prvky hororu, však se taky podívejte na různé fotky blackových band, kde jsou muzikanti zmalováni od hlavy k patě warpaintem a oblečeni do více či méně slušivých kožených oblečků.

   Cradle Of Filth jsou kapelou působící na scéně již přes deset let a pokud jste již někdy slyšeli výraz black metal, pak jistě ve spojení právě s nimi (nebo s Dimmu Borgir, o kterých vám něco povím příště). A to i přesto, že většina lidí už dnes COF za vyloženě blackovou věc nepovažuje, především kvůli rockovějším kytarám a velkého důrazu na klávesy, dnes především na orchestr. Jediným důvodem, proč já osobně tuto skupinu považuji za black, je typický zpěvákův vokál – barvitý, schopný jak dostatečně hlubokého frázování, kvílení, ječení, growlingu a nespočtu dalších poloh:o). Nuže, přistoupím k „stručné“ historii kapely a pak se konečně pustím do recenze jejich nového alba.

   Skupina vznikla v roce 1992 v anglickém Suffolku, kde zakládajícím kamenem byl právě vrchní vokalista, Dani Davey alias Dani Filth. První sestava vypadala následovně - Dani Filth (vokály), Paul Ryan (kytara), John Richard (baskytara) a Darren White (bicí). První dvě dema, Invoking The Unclean a Orgiastic Pleasures Foul, jsou vysloveně deathová a nepříliš úspěšná. Dochází k řadě změn, výměny členů a také se poprvé objevují klávesy, nástroj to nutný k blackové atmosféře „Kredlů“. Příští demo Total Fucking Darkness už je mix deathu a blacku a vede přímo k úspěšné kariéře skupiny. Po úspěchu prvního dema nabídla kapele smlouvu firma CACOPHONOUS RECORDS a pod jejich křídly vychází v únoru roku 1994 první dlouhohrající album The Principle Of Evil Made Flesh, které nahráli v sestavě - Dani Filth (vokály), Paul Ryan (kytara), Paul Allender (kytara), Robin Graves (baskytara), Benjamin Ryan (klávesy) a Nick Barker (bicí). V podstatě se jedná o první nahrávku COF čistě black metalovou a je to na ní znát. Deska je surová, agresivní, ale i přesto plná skvělých zapamatovatelných melodií, plná koncertních hitů. Skvosty jako "The Principle Of Evil Made Flesh", "Summer Dying Fast" anebo "The Black Goddess Rises" jsou dodnes kapelou hrány na koncertech a skvěle zapadají do nové tvorby. Mimoto byli COF snad první kapelou tohoto stylu, která použila ženský vokál.
   Poté nastala pohroma v podobě hromadných odchodů členů. Album Vempire Or Dark Faerytales In Phallustein, které vyšlo na počátku roku 1996, bylo nahráno v sestavě: Dani Filth (vokály), Stuart Anstis (kytara), Robin Graves (baskytara), Nick Barker (bicí), Damien Gregori (klávesy) a hostující kytarista z kapely December Moon, Jared Demeter. Obsahovalo však pouze dvě nové písně, zbytek byly upravené kousky z alba minulého a klávesové intro. Nicméně jako celek album fungovalo výborně.
   Kapela se upsala větší firmě MUSIC FOR NATIONS a okamžitě vydala desku, která byla již nějakou dobu připravena. Ke kapele se přidal nový kytarista Gian Pyres a zaplnil tak prázdné místo. Album Dusk… And Her Embrace tedy vyšlo koncem roku 1996 a nahráno bylo v sestavě: Dani Filth (vokály), Stuart Anstis (kytara), Gian Pyres (kytara), Robin Graves (baskytara), Nick Barker (bicí) a Damien Gregori (klávesy). Hudebně se COF neposunuli o moc dál, než na svém posledním díle Vempire…, ale to také nikdo nečekal, vždyť materiál na Dusk… byl hotov dříve. Na albu se nachází devět děsivých, temných, strašidelných kompozic (dvě čistě klávesové - intro a mezihra) a zbylých sedm skladeb je na nejvyšší úrovni uměleckého atmosférického black metalu inspirovaného upíří krásou a magičností.
   Na nějakou dobu se pak kapela odmlčela, odmítala rozhovory a vůbec se chovala podivně, jakoby se propadli do pekla. Vzhledem k jejich image by to zřejmě nikoho nepřekvapilo. Nové album vyšlo v březnu pod názvem Cruelty And The Beast a s novým klávesákem, kterým byl Les (Lector) Smith. Sestava, která nahrávala toto dílo, byla tedy takováhle: Dani Filth (vokály), Stuart Anstis (kytara), Gian Pyres (kytara), Robin Graves (baskytara), Nick Barker (bicí) a Lector Smith (klávesy) . Jako host se na albu objevuje uznávaná britská herečka Ingrid Pitt, která si zahrála roli Alžběty Báthoryové v několika skladbách. Hudebně se album neslo ještě ve větší melodičnosti než předchozí dílo a bylo vrcholem blackmetalové geniality. Kapela byla pochválena nejen za hudbu, ale i za obrázky v bookletu, kterým vévodí proslulá vana plná krve. Jako perličku je hezké povědět, že kapela byla při promo focení ve Vatikánu zatčena a uvězněna. Obyvatelé tohoto bohulibého místa byli zřejmě pobouřeni výraznou image skupiny, takže zavolali policii. Nicméně po krátké debatě byli hudebníci propuštěni.
   Na počátku roku odchází vynikající bubeník Nick Barker a usídluje se v norských pustinách, kde se spojí s již zmiňovanými Dimmu Borgir. Kapela vydává své první oficiální VHS s názvem PanDaemonAeon, vzápětí poté vychází minialbum From The Cradle To Enslave, nicméně většinou s předělávkami a pouze jedinou novou věcí.
   Opět dochází ke změnám v sestavě a kapela se nachází v krizi, neboť má najednou jen čtyři členy. Naštěstí se vrátil bývalý kytarista Paul Allender a z Anathemy přišel klávesák Martin Powell, takže 31. října 2000, přesně na Svátek všech svatých, mohla vyjít pátá řadová deska kapely Cradle Of Filth s názvem Midian v sestavě: Dani Filth (vokály), Gian Pyres (kytara), Paul Allender (kytara), Robin Graves (baskytara), Adrian Erlandsson ( bicí) a Martin Powell (klávesy). Jako host se zde vyskytuje herec, představitel Hellraisera, Doug Bradley . Album se nese ve výrazném změkčení, nicméně stále se ke slovu v pravý čas dostávají rychlé blackové linky. Za vyzdvihnutí stojí výtečné klávesy, které vytvářejí podmanivou hororovou atmosféru.
   Na počátku roku 2001 zaskočila kapela širokou veřejnost prohlášením o nahrávání dalšího řadového alba. To nakonec vyšlo v květnu a neslo název Bitter Suites To Succubi, ale o řadové album zase tolik nešlo, protože se zde nacházelo pouze šest nových skladeb (ovšem jedna je intro a druhá orchestrální mezihra). Ostatní jsou předělávky starších skladeb, nicméně musím prohlásit, že jsou natočeny opravdu výborně, mají moderní zvuk a některé jsou překopány do monstróznějšího kabátku. Album sklidilo velký úspěch a kapela si brzy našla novou firmu a to poněkud netypickou pro tento žánr – byl jí nadnárodní koncern SONY. A teď už nic nestálo v cestě pro nové album…

   From Genesis To Nemesis…

   Nový titul vyšel na počátku roku 2003 pod názvem Damnation And A Day. Dani Filth se tentokrát rozhodl rozlousknout pořádně tvrdý oříšek, když se pustil do otextování formou příběhu prolínajícího se celým albem. A jedná se vpravdě o monstrózní dílo. Je snad významnější události než pád temného anděla Lucifera?
   Už tradičně kvalitní booklety Cradle Of Filth se nyní mohou cítit zahanbeny. Nové album nabízí devět dvojstránkových ilustrací – dílem fotografie, dílem olejomalby upravené počítačem. Každá z nich vystihuje obsah textů a náladu písní. Je opravdu lahůdka se tím probírat a číst si v tom.

   In the beginning
   Rimmed with wind and storm
   A great black wrath of infinite math
   Spat snarling into form
   And there was Heaven
   Lit up with precious stones    Each one could fall but for the rule
   Of Faith and love and stronger thrones

   Na úplném začátku s poslechneme krátkou instrumentálku, kde nás Lucifer upozorní na začátek eposu. Na prvním místě nesmí chybět výraznější hitovka, The Promise Of Fever – vzniká nebe a země, andělé žijí ve světě plném světla a dostatku, opájejí se vlastní dokonalostí. Jen Lucifer se s tím nespokojí… Píseň je mohutná, šíleně rychlý rif je podpořen chorálem a v meziznělce poprvé zazní opravdová síla Budapešťského orchestru, který album se skupinou nahrál.
   Následující Hurt And Virtue se trochu víc podobá starším nahrávkám, ale již není tak mohutná, spíše rozvláčnější pasáže se střídají s krátkými trhavými rify. Daniho hlas je schopný vyloudit jakýkoli zvuk – od typického skřeku až k monumentálním proslovům, zajímavě si poradí i s hraným přízvukem (zní mi to jako kdyby se snažil rumunský Drákula o angličtinu). Lucifer je konečně uražen poslán do pekla a zde objevuje dosud nepoznané krásy podsvětní existence.
   An Enemy Led The Tempest začíná rychle a tvrdě. Lucifer vyhlašuje Nebi válku, která nikdy neskončí. V zásekávajícím se rifu vynikne zvláště dvoukopák dlouhána Adriana Erlandssona, v dalších pasážích zase vznášející se orchestrální linky. Začátek alba mě velice příjemně překvapil, i když je pravda, že až po několika posleších, protože tahle hudba holt není stravitelná tak rychle – je nahuštěná, jednotlivé nápady si člověk musí vyhledávat stále dál a dál.

   I shall bow no more to the dogs of the Lord
   Tearing at my carcass heart
   I shall fall to my knees only at the keyholes
   Of Virtue slipping into bondage masks…
   Freewill made me better to reign in Hell

   Po další instrumentální znělce s Luciferem zatracujícím všechny ostatní anděly následuje kousek s příznačným názvem – Better To Reign In Hell. Lucifer zcela zanevírá na „ty nahoře“. Z pro mě trochu nevýrazných pasáží se vynořuje jasně čitelný základní motiv plný nenávisti a vůle vzít osud světa do svých rukou.
   Serpent Tongue je rozdělena na dvě části. V první se seznamujeme s Adamem. Začátek je nesen celkem v pohodovém duchu (pokud to lze tak říct), pak se kompozice rozostří na frázování, chaotické a šílené melodie střídané zefektovanou akustikou a všudypřítomným slovem: „Paradise…“ Poprvé se objevuje Eva, stvoření hříchu, stvoření měsíce. A na ramenou se jí nevyhřívá nikdo jiný než had – Lucifer.
   Další výrazná skladba se jmenuje Carrion. Ráj je už docela ztracen, zlé jazyky si šeptají o nastávajícím utrpení. Hudba se nese střídavě ve středním tempu plném zajímavých kytarových a orchestrálních motivů.

   And as I broke hope, I choked
   Another Pope with manna peel
   Dictating to DeSade
   In the dark entrails of the Bastille
   And as He wrote, I smote
   A royal blow to the heads of France
   And in the sheen of quillotines
   I saw others, fallen, dance

   Po nečekaně křehkém a jemném intru jsme uvedeni zpět do kruté historie. Presents From The Poison-Hearted kromě pěkně působícího názvu nabízí i patřičně apokalyptický hukot. Pronikající Daniho vokál nenechá nikoho na pochybách, že válka mezi Nebem a Peklem nabírá patřičné obrátky. Nikdo nezůstane stát bokem. Ani taková jména jako Attila, Herodes a Nero.
   Doberman Pharaoh je uvozena stylovou vyhrávkou a la Egypt. Chorál faraónových kněžek lásky zaniká v nekompromisní kytaře Paula Allendera. Chvílemi se mění na skoro něžnou akustiku doprovázenou basovkou Davea Pybuse, pak je smetena heavymetalovým rifem. Tahle je moje oblíbená. Ke slovu se dostane i klávesák Martin Powell, který na tomto albu jinak nedostává tolik prostoru, protože jeho klávesy jsou většinou přehlušeny orchestrem.
   Následuje kousek Babalon A.D., který je zároveň singlem nového alba. Válka se prokousává skrze historické epochy přes Danteho mapování Pekla až k novověké Francouzské revoluci. Je tu dost zajímavých nápadů, ale místy je píseň trochu nudná. Naštěstí jen místy, text je výborný, i když spíš než poslech doporučuji přečíst si ho, už kvůli blackovému Daniho zpěvu.

   I cannot remember
   How it was that we first met
   Curve of moon and haunted shore
   The stars were not those heaven sent

   Po dalším intru s nádechem novověku se dočkáme asi nejrockovější věci na albu. Mannequin je Luciferovou romancí – nikdo se lásce nevyhne. Nejzajímavější věcí je zde čistý ženský vokál doprovázející hlavní kytarový motiv, který není nijak zvlášť rychlý, zato velice výrazný.
   Thank God For The Suffering je píseň pomalejší. Dani se dostává i do zcela odlišných hlasových poloh než kdy jindy. Lucifer je zrazen, jeho láska byl jen nástroj Nebe. Podle mého se jedná o velmi silný text (Love would have conquered all, I thank God for the suffering). Skladba se zrychluje a zpomaluje zvolna, v pravou chvíli. Je to určitě nejeemotivnější píseň na albu.
   Závěrečná The Smoke Of Her Burning začíná naopak rychle, nesmiřitelně a nezadržitelně. Je to snad nejblackovější skladba na jinak atypickém albu Cradle Of Filth. Rychlost nepolevuje a ukazuje svět poté, co zanikl v konečné Nemesis a Lucifer se stal jeho vládcem. Jediným, který zůstal…

   I lived the dream of nymph and men
   But now the nightmares come again

   But now the nightmares come again…

   Co bych k tomuto albu řekl na závěr? Skupině se podařilo vytvořit něco úplně nového, pokusili se o změnu, kterou jim možná mnoho fanoušků nepromine. Přesto se jedná o něco výjimečného. Zvuk je čistý a mohutný. Některé části alba jsou trošku slabší, zbytek naopak vyniká, zvláště začátek a konec jsou skvělé. Samozřejmě, ne každý tuto hudbu snese. Spíš počítám s tím, že nezaujme nikoho – snad pouze ojedinělé ovečky:o) Nicméně, snad alespoň nějakou vzdělávací funkci to mít může.

   Složení:
   Dani Filth – Zpěv
   Paul Allender – Kytara
   Dave Pybus – Basová kytara
   Martin Powell – Klávesy
   Adrian Erlandsson – Bubny

   Album: Cradle Of Filth – Damnation And A Day
   Hodnocení: 9/10
   Celkový čas: 76:55
   Skladby: A Bruise Upon The Silent Moon, The Promise Of Fever, Hurt And Virtue, An Enemy Led The Tempest, Damned In Any Language (A Plague On Words), Better To Reign In Hell, Serpent Tongue, Carrion, The Mordant Liquor Of Tears, Presents From The Poison-Hearted, Doberman Pharaoh, Babalon A.D. (So Glad For The Madness), A Scarlet Witch Lit The Season, Mannequin, Thank God For The Suffering, The Smoke Of Her Burning, End Of Daze
   http://www.cradleoffilth.com



Některé informace, zvláště co se historie týče, jsem získal z českého webu věnujícího se skupině Cradle Of Filth. Tímto autorovi těchto stránek děkuji a odkazuji všechny zájemce o další věci týkající se kapely sem - http://cradleoffilth.mysteria.cz/cof



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 4272

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.