Palantir
oddělovač

Temný hustopán

Literatura > Povídky | 30. 03. 2009 16:58:58 | autor: Cellindra

Zde si můžete přečíst povídku, kterou jsme zdramatizovali pro vyhlášení Vidoucích 2008. Námět na ni vznikl právě při čtení zdejších diskusí. Autory jsou Cellindra a Flad.

 Za okny čarodějovy věže kypěla temná noc a svými pařáty ovíjela všechno, co se odvážilo vylézt ven. Tichem pronikalo vzdálené hřmění a krákání hladových havranů – těch nevlastních dětí noci a stálých obyvatelů ponurého stavení.
Náhle zaskřípěly dveře a halou pronikl paprsek měsíčního světla. Zdálo se, jako by se sunul po dlážděné podlaze a nakonec se zastavil na kamenném trůně na vzdálenějším konci tmavé síně. V tmavých zákoutích špatně osvětleného trůnu se ztrácela mohutná bytost. Na stěnách vzplanuly louče a kolem vznosných sloupů se rozžaly svíce.
K trůnu se pružným a sebejistým krokem blížila postava lovce, vysoká a vznešená. Zastavila se a poklekla. Postava na trůně vzala lovce na vědomí tím, že jemně pozvedla hlavu. Její velkolepý a mocný zjev dával tušit, že není z tohoto světa. Tajemné runy vyšité na plášti pulzovaly magií, která přeskakovala na jeho vztyčené ruce. Hustý plnovous mu pokrýval většinu tváře, přesto však bylo vidět, že jeho oči rudě planou.
Za okny se zablesklo. Mág chvilku zamyšleně hleděl na klečící postavu, a pak jí pokynul, aby mohla vstát.
Lovec jej pozdravil uctivě, i když bez náznaku podřízenosti. „Tě noha, magiku!“
Pak dodal tradiční vznešenou zdravici: „Tak jaká, vole?“
Temný mág ale neměl na formality náladu. Zaburácel hromovým hlasem s náznakem špatně skrývané hrozby: „Máš tu věcičku, cywe? Esli ne, tak si mě nepřej!“
Bojovník děl z míry nevyveden: „Že váháš. Nejsem žádná elfí mucka nebo co.“
Postava z trůnu na něj upřela svůj zrak a lovec si uvědomil, že nemá v očích bělma. Dodal si odvahy a pokračoval: „Ale chci svůj třicetník.“
Čarodějovo mlčení jako by se prohloubilo, než se nadechl k odpovědi. „Nevyskakuj si na mě, nádhero! Kuř to sem, nebo tvoje prdel pozná středověk,“ zavrčel a kolem těla mu jistě jen náhodou začaly kroužit magické jiskry.
„Tak dělej!“ dodal po chvilce výhružně.
Lovec nepatrně ustoupil a položil ruku na jílec svého obouručního meče. „Zklidni hormon, blejskale! Víš, jaká byla fuška to splašit? Nevíš, co. Tak drž hubu a stříkej!“
Venku se znovu zablesklo a někde v dálce zavyl vlk. Mágovy oči rudě zaplály a on sám jako by se zvětšil, jeho zářící obrys najednou vyplňoval celou místnost.
„Ty debilní smažko! Ty budeš odporovat mně, nemálo moc velkýmu temnýmu hustopánovi?! Tak teď uzříš, co se stane, když se naseru!“ A z jeho pravice vylétl proud syrové magie.
Lesní muž hbitě uskočil a vyběhl ze síně dřív, než jej stihl zasáhnout některý z výronů mágovy zloby.
Ještě než hrom svým duněním překryl všechny ostatní zvuky, uslyšel čaroděj posměšný hlas vzdalujícího se lovce. „Pro mě za mě si teda ten zadek utírej dál lopuchem!!!“



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 9549

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 2 z 2) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Cukýna - 2009-04-30 18:37:45

Parádní povídka, která mi zvedla náladu. Když už nadávat, tak vtipně :o)

brb - 2009-03-30 18:21:17

priznam se, ze \"vyron magovy zloby\" mne poslal do kolen :))))))


:: (1 - 2 z 2) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.