Palantir
oddělovač

"Kubíkovka" anebo trocha literární teorie

Literatura | 16. 01. 2003 07:33:28 | autor: mike

Až doteď byly tímto podivným názvem označovány povídky z tvorby mojí a mého bratra, nyní však přichází pro světovou i českou literaturu zcela zásadní zlom, neboť tento vysoce odborný a po všech stránkách přínosný článek, podepřený dlouhodobou praxí, zpřístupní tajemství tohoto zbrusu nového a veřejnosti zcela neznámého literárního útvaru. Připraveni na literárně-kulturní šok nebývalého kalibru? Tak jen čtěte dále... ale neříkejte pak, že jsem vás nevaroval.

"Kubíkovka" jako literární útvar vznikla svého času jako kritická reakce na běžné postupy a znaky fantastické (vědecko-fantastické, fantasy či hororové) povídky.

Jejím nejzákladnějším znakem, je charakteristická délka, jež se pohybuje v rozmezí nula až jedna strana. Jedna normostrana zaplněná textem je však absolutním maximem hraničícím takřka s drzostí. Nula stran, respektive slov je ideál, kterému se dobrá "kubíkovka" snaží přiblížit, v některých případech velice úspěšně. Tento znak přirozeně vyplynul z praxe (a lenosti na straně jak čtenáře, tak spisovatele) - přiznejme si na rovinu, koho opravdu baví číst celé týdny jednu sáhodlouhou povídku, aby nakonec ke svému nemilému překvapení zjistil, že stála, jak to říci kulantně, za h***o. Avšak u "kubíkovky" čtenář takřka hned ví, na čem je. A bereme-li v potaz všeobecně platný Sturgeonův zákon (Devadesát procent všeho je šunt.), pak za stejný čas je možnost strávit n-krát více opravdu kvalitních literárních děl, kde n je dáno podílem délky textu obyčejné povídky a "kubíkovky". Nutno poznamenat, že n pro průměrnou povídku a průměrnou kubíkovku nabývá značně vysokých a pro čtenáře velmi prospěšných hodnot. Ve snaze zkrátit předem připravený literární útvar na požadovanou jednu stranu, je dovoleno a rozhodně i doporučeno vypustit tyto aspekty díla (Pokud není předem připraven, dozvíte se, čeho se při tvorbě vyvarovat.):

Popis prostředí a popisné výrazivo vůbec
Ano, záležitosti jako přídavná jména, příslovce, přirovnání, atd. jsou až na řídké výjimky zbytečné, neboť pořádná povídka je útvar dějový, epický, tedy založený na slovesech a podstatných jménech, případně zájmenech. Sice ubude na uměleckém dojmu a květnatosti jazyka, ale jedná se pouze o nicotnou oběť za účelem zkrácení útvaru. Tímto způsobem může spisovatel výborně rozvíjet čtenářovu fantazii, obrazotvornost - nijak ji neomezuje enormně dlouhými popisy, svým viděním světa, v němž se děj odehrává.

Velkou většinu děje
S touto položkou bývá často problém. Je třeba si uvědomit, že děj opravdu nemusí být tak strašně dlouhý, aby vyjádřil hlavní myšlenku, ideové poselství. Dlouhý a příliš komplikovaný děj čtenáře nudí a často také zmate. Právě přílišně se roztahující děj bývá nejčastější příčinou nepřijatelné délky útvaru. Čili, abychom se dostali k jádru pudla, v útvaru stačí ponechat pouze jakousi miniaturizovanou a zjednodušenou podobu děje, která slouží k jasnému a stručnému nastínění problému či myšlenky, a, co je nejpodstatnější, pointu. Překvapivá a orginální pointa, která čtenáře zasáhne silou desetikilové kladivo padajícího z sedmého patra lešení, prostě v dobré "kubíkovce" nesmí chybět.

Postavy
Další problematická položka. Nicméně, o postavách platí téměř to samé, co bylo řečeno o ději. Je tolerována jedna a v nejhorších případech i dvě postavy, pokud jich je opravdu tolik potřeba k nesení nějakého nezvykle náročného děje. Dvě postavy samozřejmě umožňují dialog, ten však nesmí být zbytečně ukecaný, stačí pouze stručné věty postihující přímo podstatu řešeného problému. Anžto jde v povídce až na mimořádné výjimky o děj, jenž není založen na hluboké psychice postav, jakékoli náznaky tuto rozvíjející jsou považovány za nevhodné a zbytečné. Detailně prokreslená psychika se stává další obětí na oltáři zkracování.

Úvahové pasáže
Úvah většinou netřeba. Veškerou myšlenku, podstatu vyjadřuje stručný děj, který je v tomto ohledu zcela postačující.

Lyrické pasáže
Lyrika slouží k vyjádření bezprostředního vztahu autora ke skutečnosti, vyjadřování subjektivních reakcí, pocitů, nálad a myšlenek. Lyrika je nedějová, o tom není sporu. A právě z tohoto jednoduchého důvodu nemá v "kubíkovce" co dělat. Jasné, že?

Přichází na řadu závěr tohoto článku, což neznamená nic jiného než shrnutí. Co tedy vlastně dobrá povídka obsahovat může? Věru, není toho moc, jinak by také nezbytně nastalo překročení délkového limitu. Stačí pouze velmi stručně nastíněný děj nesený maximálně dvěma postavami a úderná pointa. Nezbytnou a nutnou ingrediencí při psaní takovéto povídky je originální a po všech směrech neotřelý nápad, na kterém je děj a jeho pointa vystavěna. Bez tohoto klíčového aspektu by povídka ztratila veškerý náboj.

Pro ilustraci a inspiraci bude do sekce Povídky umístěno SF dílo nazvané Hotovka, tvořené dle výše zmíněných zásad.



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 5974

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Zdenek - 2003-01-16 00:00:00

Ano, a jako dříve přišel s podobným nápadem Sartre, tak i dnes se po světě potloukají další podobná individua - Kubíci:o)))


:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.