Palantir
oddělovač

Nic nového pod Sluncem? aneb Co bychom si (my i vy) rádi přečetli

Literatura | 02. 04. 2008 17:17:54 | autor: Harv

Jsem rád, že se počet teoretických článků, ze kterých můžou autoři píšící do Vidoucích hledat poučení, příznivě rozrůstá.

Otázka o čem psát stojí na počátku každé spisovatelské práce, ať už je to školní sloh, povídka do soutěže či n-tý román (n>1). Je to otázka zdaleka nejdůležitějí - je například ještě o něco důležitějí než obligátní jak to napsat či zprofanované a kdo si to po mně přečte, a rozhodně je o mnoho délek před filozofickou rozpravou na téma proč vlastně píšu.
Udělejme teď drobný úkrok stranou a položme si za cíl zamyslet se, proč jsou někteří autoři mnohem oblíbenějí než jiní. Proč jsou například Tolkien, Asimov, Clarke nebo Gaiman (abychom jmenovali aspoň některé) tolik oceňovaní? Jedna z možných odpovědí je nasnadě: protože jejich díla mají jistou úroveň, jazykově jsou na výši, nepostrádají logiku děje, jejich hrdinové za něco stojí a ke všemu mají něco navíc - myšlenku, poselství, příběh.
Prapodstatou tohoto něčeho navíc je samozřejmě dříve zmíněná otázka o čem psát. O čem tedy psát? Nabízím vám několik (nevyžádaných) rad; jak s nimi naložíte, to je vaše věc. (Můžete si například vzít moje rady k srdci, přehodnotit svoje rozhodnutí a odeslat do Vidoucích jinou, lepší povídku.:)
Existuje samozřejmě celý okruh témat vysloveně zapovězených: nemá smysl psát pseudo-Harryho Pottera, stejně jako pokoušet se o pseudo-Pána prstenů, pseudo-dračí jezdce či pseudo-Honor Harrington. Porotci nejsou včerejší, všechno to četli, takže pokud dostanou do ruky pseudo-cokoli, otočí oči v sloup a k povídce si v lepším případě velkými červenými písmeny poznamenají NE, což je konec její cesty. Pokud máte pocit, že se bez reálií Bradavické školy neobejdete, napište snad raději fanfikci - a rozhodně ji neposílejte jinam než do soutěže fanfikcí.
Dále se vyhněte scénám, rekvizitám a proprietám, které už tu byly stokrát. To myslím naprosto vážně: každý, kdo čte SF/F nějakou dobu, viděl už spoustu intergalaktických přestřelek a ještě desetkrát tolik popisů soubojů na meče (o počtu možných postkatastrofických budoucností se ani nezmiňuji). Pokud chcete napsat povídku o tom, jak jde superhrdina/čaroděj na neznámou planetu/do jeskyně, aby tam pobil zlé emzáky/démony, a jediné, co hodláte popsat, je přestřelka laserovými děly s hlavním emzákem/rvačka a kouzelnická přestřelka s hlavním démonem, radši si ušetřete tu námahu, protože porotci si to sice přečtou, ale to je tak všechno. Pozítří už nebudou vědět, o co šlo. To není nějaká povýšenost: paměť a mozek se tak brání. A to přece není váš cíl, být hned zapomenut.
Naopak, váš cíl je, aby si lidé vaši povídku nejen přečetli, nýbrž si ji i zapamatovali, něco si z ní odnesli nebo dokonce žádali další! Pokud tedy musíte popisovat souboj s laserovými děly/meči, měli byste to udělat výrazně novátorským způsobem, tak, aby si všichni čtenáři po přečtení říkali, no jo, to je zatraceně chytrý, jak to, že něco takového nenapadlo mě?
Delikátnější situace nastává u témat, která se dají shrnout pod jedno slovo: klišé. Když dnes napíšete povídku o podivné civilizaci ne-lidí na podivné planetě a na konci se ukáže, že na té podivné planetě je Eiffelovka (Socha svobody, Mayské pyramidy nebo cokoli dalšího), budete všem jenom pro smích. Pokud napíšete povídku ve stylu elementárních dobrodružství z Dračího doupěte, nedopadnete o moc lépe. Je jasné, že v počátcích kariéry jsme všichni měli pocit, že takovou povídkou sdělujeme úžasné poselství, ale věřte: už to udělal někdo před vámi, a kdyby jednou! Nemá prostě smysl pouštět se do podrobně prozkoumaných míst.
Je mnohem lepší si místo toho vybrat nějaká (tolik) neprozkoumaná místa. Zábavnější a pro čtenáře i poučnější je například psát o podivných planetách se zajímavým biotopem (ale: opovažte se někdo napsat sloh na téma "popis místa", v povídce se musí taky něco dít!), o mimozemšťanech, kteří třeba i vypadají jako lidé, ale rozhodně se tak nechovají, nebo o tom, jak neradostně by mohla skončit budoucnost ve vesmíru, limitovaném rychlostí světla. Pokud se bez obvyklých témat neobejdete, pokuste se aspoň vymyslet zbrusu nové pojetí, nějakou revoluční novinku, nové rekvizity nebo aspoň hrdinu, jehož jméno neobsahuje ani jedno r, g, z nebo w. (A když už se budete snažit o to zbrusu nové pojetí - teď mluvím hlavně k vám, autoři SF! - dejte si pozor na to, aby se vám nepovedlo nějaké nevědecké faux-pas. ESP, proč ne. Červí díry, proč ne. Existuje ale i spousta vynálezů, které nikdy nebudou fungovat, dokonce ani v budoucnosti, tak si na to dejte pozor. Podobně při vymýšlení cizích světů (ne všechno je v přírodě realizovatelné), genetických manipulací, nových chemikálií, perpetuí mobile atp. Ne všechno je termodynamicky dovoleno. (Když už musíte, alespoň vysvětlete, proč ve vašem (pravděpodobně paralelním) světě fungují ty a ty zákony jinak.))
Zkrátka, až budete příště mít pocit, že prostě musíte něco napsat, zamyslete se napřed nad tím, co to něco bude. Dopřejte si čas. Nesepisujte každou blbost, která vás v záchvatu nadšení napadne. Každopádně to v dojmu své geniality neposílejte do literární soutěže. Naopak, všechno podrobte kritice, všechno si důkladně promyslete. Nezačínejte psát dřív, než vám bude jasné, co všechno se odehraje aspoň v prvních třech čtvrtinách vyprávění.
Aby bylo jasno: nikdo netvrdí, že když se budete těmito radami řídit, vyhrajete hlavní cenu ve všech literárních soutěžích. Na druhou stranu, tvrdím, že když se jimi řídit nebudete, vaše šance dramaticky klesají. Víte, kolik podobných povídek už porotci viděli? Mraky! Tak se nesnažte být další v řadě.
autor: Petra Pecharová
přicmrndával: Harv


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 156064

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
< předchozí 1  2 :: (21 - 32 z 32) :: od nejstarších :: úrovňově :: zobrazit vše
Ellie - 2008-04-04 15:11:55

Jakože... samozřejmě musíme na papír házet to, co vidíme v představách, ale povídka vyžaduje zkratky a nikoliv detailní popis vyloženě filmové scény div ne s přeletem nad krajinou a zmínkou, jaký soundtrack autor ke psaní pustil.

Ellie - 2008-04-04 15:09:00

Jak říká Harv, problém není s těmi výrazy samotnými, ale v tom, když jich někdo nasází deset na odstavec. Pak povídka, která se snažila o nějakou atmosféru, začíná rázem působit jako příručka. Pokud nejsem na ty výrazy opravdu zvyklá, jako například šermíři, pak mě vyruší. A věř mi, že ty, které jsem uvedla jako příklad, jsem si jediné zapamatovala, takže to nutně musely být ty nejpochopitelnější ;) Ne, prostě bitka, ve které se čtenář má třeba bát o hrdinu, nesmí vypadat jako lekce z učebnice. A dá se věru napsat tak, aby tak nepůsobila. Běžný čtenář si stejně nestíhá představovat všechny ty kopy, otočky a kryty. V nějaké Pevnosti jsem četla jeden z článků Ondry Neffa o psaní, kde upozorňoval, že častou chybou autorů je snaha popsat děj jako film. Povídka se podobá scénáři. Autor hází na papír to, co \&quot;vidí\&quot; v představách, ale to je hrozně těžká věc a pro povídku škodlivá. Na bitky se spoustou termínů to platí taky.

Harv - 2008-04-04 14:36:23

Problém je asi v něčem jiném. Já osobně nemám rád technologické průjmy, tj. místo, kdy autor nasází do dvou ostavců půltuctu odborných výrazu, aby čtenářům ukázal, že si o tom svém tématu něco přečetl. Pokud se tyhle slova nakumulují do jednoho místa, např. do souboje, nebo když Scully vysvětluje Muldrovi, co že to nalezla na mrtvole, tak se čtenář začíná smát, či mlátit hlavou do stěny.

jana - 2008-04-04 14:08:21

Souhlasím prakticky se vším, ale mám maličký dotaz na Ellie. Co je odborného na pojmech blok - blokovat někomu zbraň, vykrytí - vykrýt ránu nebo aktivní ruka - tedy ta, co se zrovna používá? Nechodím do šermu, ale taková slova mi nedělají problém, jsou tak nějak logická. Parírovat jako zaklínač, to je už kapku oříšek, také nevím, co to znamená. Navíc, jestli se tomu tak říkalo ve středověku (v každém období středověku to bylo jiné, do jakého se máme vrtnout?) je přece jedno. Ve středověku jistě existovalo mnoho krásných výrazů pro cokoliv, ale pokud je někdo umístí do textu, budou si čtenáři muset teprve vzít slovník. Ve fantasy nebo sci-fi jde o zcela jiný svět, popřípadě planetu, pokud není děj do středověku přímo zasazený. Nebo ne?

Tilio - 2008-04-03 12:36:28

Veta \\emph{nezacinej psat, dokud ti nebudou jasne tri ctvrtiny deje}, byla myslena takto: pokud nemam jako autor rozmysleno aspon v hrubych obrysech, co se bude v povidce dit, vyjde z toho vetsinou blabol. (Ted mluvim z vlastni zkusenosti.) Ne vzdycky, ale vetsinou - povidka se jednim dobrym napadem proste neuzivi. Dva napady by sly, tri jsou jeste lepsi. Kdyz ale zacnu psat a mam jenom ten jeden zakladni napad, vysledky nejsou nic moc. Tedy je to tak trochu ztrata casu, aspon v tom smyslu, ze kdyz takovou povidku nekam poslu, rychle si vyslouzi nominaci na Nevidouciho.

Ellie - 2008-04-03 11:34:16

Též se přidávám.
Jen na jednu věc mám odlišný názor. Nemyslím, že by autoři neměli začít psát, dokud jim nebudou jasné alespoň tři čtvrtiny děje. Jen ať píšou. Je to cvik. Ale ať se naučí být sebekritičtí a nebojí se do již napsané povídky zasahovat, přepisovat, upravovat a škrtat, dokud nebude dokonalá. A to nikoliv podle autora, ale podle alespoň tří nezaujatých kritiků, kterým povídku dají přečíst.
A zdá se mi, že většina našich články píšících porotců upřednostňuje scifi a na fantasy trochu kašle. Já teda ne ;) A již po dočtení prvního kola loňského ročníku jsem si někam tak bokem sepsala několik praktičtějších poznámek, které bych velmi ráda sdělila, ačkoliv je mi jasné, že je možná pozdě, neboť noví Havrani již povstali. Tady jsou některé z nich:

Ve středověku, jak souhrnně nazývám i všechny alternativní světy, které se tváří podobně vyspěle jako středověká společnost, se vůbec nemluvilo tak, jako mluvíš obyčejně ty. Pohleď hned na toto slovo: obyčejně. Znamená to \&quot;normálně\&quot;, až na to, že je to česky a nevypadá to ve fantasy povídce tak blbě. Vyhledej si ve slovníku české ekvivalenty ke slovům problém, situace, normální, reagovat.
Čarodějové se nezdraví ahoj.
Vycházej z toho, že čtenář neumí číst myšlenky. Pokud chodíš na šerm, věz, že čtenář možná ne, pročež mu pojmy jako reflexní luk, vykrytí, blok a aktivní ruka nic neříkají. Navíc věz, že ve středověku se tomu tak fakt neříkalo a vypadá to divně.
Bitky a bitvy jsou velmi častá věc a jistě i důležitá. Příliš dlouhá a detailně popsaná bitka však čtenáře unaví, načež se v ní ztratí, protože se nevyzná v termínech ze šermu.
Rovněž politická situace tvé fantazijní země, spory vládců za posledních sto let a kompletní genealogie dvou soupeřících rodů je pro tebe možná důležitá, ale nemůžeš ji nacpat na dvacet stran, pokud chceš, aby povídka neztratila šmrnc. Nejsi Tolkien a i ten si na to vyhradil zvláštní knihu.
Také všichni hrdinovi společníci, je-li jich mnoho a mají-li jména, rasy a různá povolání zavánějící pravidly DnD, zmatou čtenáře natolik, že se musí vracet v textu. Čtenář není schopen zapamatovat si jména šesti různých postav během jednoho odstavce.
V čem se při psaní nejvíce vyžíváš, to se nauč sebekriticky a nekompromisně SEŠKRTAT.
Vyvaruj se klišé. Pokud se hrdina cítí \&quot;silný, silnější než kdykoliv předtím\&quot;, nebo ti na papír vlétne jiná, tak automatická fráze, vyhoď ji a vymysli si vlastní.
!!! Pokud je tvůj hrdina černě oděný samotářský tmavovlasý muž s prokletou duší, hubený avšak mrštný, jehož se lidé bojí, byť je ve skutečnosti hodný, věz, že už ho znám. Četla jsem o něm v deseti dalších povídkách, které psal někdo jiný. Pokud máš navíc nutnání pojmenovat ho Havran, pokus se tomu odolat.

Pokud si tohle někdo vezme k srdci, celá porota mu poděkuje.

Harv - 2008-04-04 20:58:33

Já bych nic nenaznačoval. Ono by mohlo dojít k porušení pravidel... a vyřazení.

Julianne - 2008-04-04 16:57:08

No, vím o jedné parodii, která pravděpodobně přijde... :-)

Harv - 2008-04-05 07:56:10

Autorem toho citátu je Exupéry.

Cellindra - 2008-04-05 00:17:02

Nemůžu, vážně nemůžu souhlasit. Za prvé, ta povídka o něčem opravdu byla. Mně tedy něco dala a zapůsobila na mě tak, že si ji budu ještě dlouho pamatovat.
Za druhý, to, k čemu nabádáš, je hrozně nebezpečný. Nenabádej autory, aby se rozepisovali! Drtivá většina autorů z Vidoucích NEUMÍ psát povídky - píše strašně dlouhé texty, které pak usekává nebo rozděluje. Jsou tak zažraní do svého úžasného světa (který opravdu může být dobrý, ale co z toho, když to není povídka?), že z něj chtějí popsat co nejvíc a zapomínají, že méně je někdy více. Strašně málokdo umí vystavět text o několika stránkách tak, aby gradoval a byl uzavřený.

Nedávno jsem viděla jakýsi plakát o designu, kde se říkalo cosi jako: \&quot;dobrý design to není, když už nemůžeš nic přidat, ale když už nemůžeš nic odebrat.\&quot; To do puntíku platí o povídkách!

Zdenek - 2008-04-03 10:41:17

No abych se přiznal, myslím, že šíleností je ve Vidoucím dost, jen si vybrat. Pro mě osobně nejzásadnější povídkou loňského ročníku byl Čas ďáblíků, čas lidí. Mohla by vyhrát, kdyby o něčem byla:o)) Chci říct, že příběh byl jen naznačením něčeho většího. Kdyby to autor/ka promyslel/a a rozhodl/a se z toho vytvořit něco většího, byl/a by na ten můj pomyslný piedestal usedl/a.

Cellindra - 2008-04-02 23:20:15

Jojo, pod tohle bych se taky podepsala.
K zajímavým a zatím poměrně neotřelým SF tématům patří také nelidské civilizace - vlajkovou lodí je v tomhle případě Dračí vejce od R. L. Forwarda. Je úžasné, jak málo lidí si dokáže vymyslet a popsat civilizaci, která by byla ve všech ohledech nepodobná té naší, lidské. Zato povídek, kde jsou nelidé polidšťováni, je dvanáct do tuctu.

Taky je mi trochu líto, že do Vidoucích chodí hrozně málo ztřeštěností a parodií - prostě takových těch správně úchylných povídek. Škoda, přeškoda. I když to třeba nejsou zářné hvězdy mířící za prvními místy, tak porotce vždycky potěší, když se u něčeho může zasmát nebo alespoň zhrozit.

Pro mě je u sci-fi i fantasy hlavní takový ten nedefinovatelný pocit Úžasu. Ráda nad povídkami žasnu a když mi taková povídka změní vhled nebo názor na některé věci, pak jsem nejšťastnější. To je vlastně to, čím je fantastika nejzajímavější a nejodlišnější od ostatních žánrů. Něco je jinak, jak napsal Ondřej Neff, a to něco nás uvádí v úžas a způsobuje nám mrazení v zádech. Snad každý z nás si vzpomene na nějaké literární dílo, které mu \&quot;změnilo život\&quot;.


< předchozí 1  2 :: (21 - 32 z 32) :: od nejstarších :: úrovňově :: zobrazit vše

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.