Palantir
oddělovač

Erin

Literatura > Povídky > Vidoucí 2002 | 31. 12. 2002 19:39:57 | autor:

Erin
   
    Na ostrově v dáli svěží
    Těžký hřích tam zhusta leží
    Země sněhu zimy plna
    Byla zradou přepadena
   
    Král starý vlídně dlouho vládl
    Ke stáří více spící sláb
    Tak lehce přišel k trůnu syn
    Toulavé ženy syn vdovin
   
    Těžká zbraň a krutá zloba
    S úsměvem sleduje vdova
    Peněz jídla všeho hoj
    Venku zuří lítý boj
   
    Každou dobu pátý den
    Z poddaných jeden vyvolen
    By pohostil vznosně vdovu
    By se zavděčil královu dvoru
   
    Zlosyna hostí starý král
    Talíře nosí rvát se bál
    Tvář bledá pohled vlčí
    Příchod své dcery nepromlčí
   
    Havraní vlasy padají ku pasu
    Bledá líc co květy lotosu
    Pásek ji váže víc než třeba
    Král oči úží ach dcero běda
   
    Mág v zkrvavené míse věští
    Že do záhuby do neštěstí
    Bledost krásy směle spěje
    Však králův dech se nezchvěje
   
    Zhurta hned teď na místě
    Nabídne zem nevěstě
    Nabídne jí moc krev vládu
    Nabídne smrti pro armádu
   
    Dívka tam bledá nedýchá
    Z domu rychle pospíchá
    Na koni chytit se vraném nechala
    Života naděje šedna klesala
   
    Ve věži v době zásnuby
    Co v hrobě svíčky planuly
    Uplakané to rubíny
    Sešlé to oči dívčin
   
    Víže mu skála nohu druhou
    Přeskočil jinoch horskou struhou
    Víže mu lesík nohu první
    Přeskočil jinoch hřeben skalní
   
    Dva tmavé světy palčivé
    Dvoje oči uhrančivé
    Běží běží krajinou
    Letí letí za milou
   
    Chůva už je na marách
    Dívka ještě oči v snách
    Když milého spatřila
    Zbystra všechna ožila
   
    Nezastaví nepostojí
    O život milé se bojí
    Za nimi armády řady
    Má jinoch ještě bratry tady
   
    Tak dostanou se pěšinou
    Za zkrvavenou pustinou
    K vlnkám moře bílé krajky
    Zblízka vidět lodě vlajky
   
    Nasedají nečekají
    Milou sobě unášejí
    Švarní bratři srdce planou
    Chrání pannu bratru vdanou
   
    Nepočkají nespočinou
    Divoce jim oči planou
    Jedou letí v moře dál
    Za zády zůstal jim sám král
   
    Tečka malá na obzoru
    Vzdalují se tomu moru
    Skvrna malá před nimi
    Co vidět malou jeskyni
   
    Skvrna jako černý pták
    Zvětšuje se na oblak
    Už uprchlíci jásají
    Zemi novou milují
   
    Vystoupili nemeškali
    Stromy sobě narubali
    Nečekají nestojí
    Hradu sobě stavějí
   
    Jako bílé holubice
    Nechtějí už domů více
    Jak obláčky bělené
    Žijí spolu manželé
   
    Uplynul rok druhý třetí
    čtvrtý pátý za ním letí
    spěchá šestý za sedmým
    v osmém oko uzří dým
   
    Zapomněli zemi svou
    Neznají už tu rodnou
    Milovanou krajinu
    Co chytla krále při činu
   
    Jede jede loďka k nim
    Král šeptá bratřím:,,Zhyň!"
    Už spouští kotvy přistává
    Přítel bratřím zamává
   
    Už objímá se země pán
    S hostem co dál je zván
    Nese šťastnou novinu
    Že král už nechce rodinu
   
    Nese nese zprávu dvojí
    Druhou už však nevypoví
    Že král čeká doma s jedem
    Že pohrozil mu ostrým řevem
   
    Netuší tři slunka jasná
    Že není není země krásná
    Domoviny šírý kraj
    Kde volá král:,,Vojsko hraj!"
   
    Tuší ale nevěsta
    Že král hostinu uchystá
    Tuší bledá nepoví
    Že slunka vidí na dvojí
   
    Už svícen jasný k cíli blíž
    Že nese plachta nese kříž
    Nevěsta tváře bledá
    Zradu tuše slunkům běda
   
    K hradu krok co krok
    Pomalu se spěchá skok
    Mládenci táhnou za sebou
    Panenku milou nebohou
   
    Již vidí dívka rubíny
    To střely z hradní vitríny
    Vidí pláče křiku mnoho
    Bolestná to páně noho
   
    Vidí křičí pláče více
    Bolestné to páně líce
    Vidí dýchá nekřičí
    Tělo z věže vystrčí
   
    Jak střela v srdci dívčině
    Krvavá smrt je v planině
    Bolí ji hlava se rozskočí
    Když druhé tělo otočí
   
    Bolí ji bolí srdce troje
    Když dívá se do lítého boje
    Bolí ji bolí dušinka
    Kde třetí leží nespinká
   
    Stojí tu panna z kamene
    Oči jí svítí plameně
    Král si ji k sobě přivine
    A náhle smrt ji ovane
   
    Král si vede do vozu
    A slza kane za slzu
    V bratří oku ohnivém
    V milého zraku nevinném
   
    Král chce jí ruku vzít
    Co by ji chtěli někdo bít
    Král chce jí lásku vyznati
    Jak chtěl by ji do hrobu vložiti
   
    Jedou jedou krajinou
    Najednou luny zaplanou
    Zaplanou září krvavou
    Kde bílé květy kříže pnou
   
    Zbystřila dívka oka zrak
    Král na čele šedý mrak
    Neváhala vyskočí
    A tělo se jí zatočí
   
    Padala v bílý panna keř
    Strhla se v hoře smutná řež
    Utichla hora byla sama
    Na keři leží rudá panna…
   
   


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 1960

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.