Palantir
oddělovač

Význam SF

Literatura > Science Fiction | 19. 12. 2002 07:14:19 | autor: mike

Jaké by mohlo být příhodnější zakončení cyklu o vědecko-fantastické literatuře než právě krátké zamyšlení nad významem, hodnotou a částečně i postavením a funkcí této v jistém smyslu úzce specifické literatury?

Jako jakékoli umělecké dílo stvořené lidskou rukou a myslí odráží SF, ať už to je, nebo není záměrem autora, současný stav světa. V tomto případě je základ reflexe obsažen již v samotném názvu této literatury, neboť věda a stále prudší vědecko-technický pokrok se staly pro mnoho lidí symbolem a modlou dneška, stejně tak se objevuje touha z tohoto pro někoho až příliš hektického světa, života vzdáleného od jeho původní přírodní podoby, uprchnout někam jinam - do fantazie - když ne harmoničtějšího, tak určitě do zajímavějšího to světa. Na autorovi poté závisí, jakou konkrétní podobu na sebe odraz vezme.

Podobně, jako je tomu v jiné literatuře, reflektuje kriticky současný stav světa i science-fiction.

Zřejmě nejmladší subžánr SF - cyberpunk, spjatý s boomem informačních technologií, který v této době zažíváme, v jistém smyslu varuje před zběsilým vývojem techniky a před společností, jež se díky tomuto faktu a pomalejšímu rozvoji morálky ocitá na etickém zcestí. Struktura společnosti v cyberpunkových dílech, jak už bylo zmíněno, je odvozená od té současné s tím, že některé negativní aspekty jsou kriticky zveličeny - početní, majetkový a dalo by se říci i mocenský rozdíl mezi bohatými a chudými nabývá gigantických rozměrů a s tímto jevem souvisí i nárůst kriminality, obchodu s drogami.

V postapokalyptické literatuře je vyslovováno varování před možností sebedestrukce lidské civilizace (mnoha rozličnými způsoby, z nichž je ale nejčastěji zobrazován ten nukleární, jaderný). Svým námětem se postapokalyptické literatuře blíží literatura katastrofická, kde příčinou kataklyzmatické události zpravidla nebývá člověk, nýbrž vesmír či mocná příroda. V mnoha dílech science-fiction jsou řešeny globální problémy lidstva, jako je přelidnění, chudoba, pandemie neléčitelných nemocí, katastrofální úbytek energetických zdrojů či problémy životního prostředí způsobené zhoubnou činností člověka. A pokud nejsou přímo řešeny, pak jsou alespoň určitým způsobem podtrženy, je na ně kriticky poukázáno.

Válečná SF bývá stejně jako její protějšek v realistické (tedy nefantastické) literatuře mnohdy kritikou války a jejích negativních dopadů na jednotlivce i společnost jako celek.

V SF se objevuje i společenská či společensko-politická kritika, zaměřující se proti určitým způsobům uspořádání a vedení společnosti. Asi nejznámější kritikou na totalitní režimy všeobecně vedle Konce civilizace (Brave New World) od A. Huxleyho je román 1984, kde spisovatel George Orwell, přestože v totalitě sám nikdy nežil, ukázal dokonalou znalost principů totalitních vlád jako je překrucování historie, propaganda, cenzura, omezování práv a svobod jednotlivce. Tyto principy jsou zde dovedeny až téměř ad absurdum, ale tato vize působí dodnes velmi mrazivě. Politickou satirou s obdobným kritickým vyzněním je Farma zvířat od téhož autora. K nejvýznamnějším autorům antiutopické (dystopické) SF, která popisem společnosti, jež je v mnoha aspektech horší než naše, vyjadřuje varování před chybným směrem vývoje, je počítán i H.G. Wells - dílem Stroj času (The Time Machine).

Pochopitelně, ne všechny reflexe reality musí mít negativní či kritický charakter. SF ve svých počátcích byla dokonce výhradně optimistickou literaturou. Řada autorů SF se otevřeně hlásí či je zařazována k tzv. technologickému optimismu, věří tedy, že pozitivní aspekty vědy a technologického vývoje nakonec převáží, ba dokonce úplně vyruší ty negativní a zajistí lidstvu vyřešením jeho více než četných problémů blahobyt, druhý ráj, tentokráte zajištěný ne transcendentální bytostí, ale technologií (pomocí které si člověk přivlastňuje atributy božské moci). K technologickým optimistům patří svými díly autoři jako Jules Verne, jeden ze zakladatelé SF, velikán Isaac Asimov, náš spisovatel Ondřej Neff.

Za odraz současného prudkého rozvoje vědy lze pokládat subžánr hard SF, jež se na rozdíl od cyberpunku či dystopické SF vyznačuje optimistickým charakterem. S tímto subžánrem, který vychází z tradice nejstarší SF, úzce souvisí další funkce vědecko-fantastické literatury, a to sice funkce popularizační. Popularizace vědecko-technického pokroku, přiblížení nových technologií obyčejným smrtelníkům zábavnou formou patří k nejzákladnějším znakům nejen hard SF, ale SF vůbec. Nutno však dodat, že s popularizací to většina autorů nijak nepřehání, což je jistě dobře - to bychom si jinak mohli pro zabavení číst třeba vysokoškolská skripta (I když možná i tací se mezi námi najdou.).

Autorům SF (výjimkou je již zmíněný I. Asimov) se zřídka povede, že technologie, vynález, postup, neznámý fakt nebo jev, který zmínili či dokonce podrobně popsali ve svém díle, skutečně spatří světlo světa, ale přesto bychom neměli prognostickou funkci této literatury opomenout. V této souvislosti bývá často zmiňován Jules Verne, v jehož dílech se sice objevily vynálezy, které se později staly skutečností, ale je nutné podotknout, že s jejich převratností to až tak horké nebylo - o většině z nich v té době reálně uvažovala spousta vědců či konstruktérů.

Pokud bychom chtěli prognostickou funkci pojmout z poněkud odlišného úhlu, můžeme prohlásit, že vědecko-fantastická literatura připravuje naše myšlení na neočekávané, ukazuje možný dopad nové technologie či náhle se vyskytnuvšího jevu. Právě my, čtenáři SF, budeme nejméně zmatkovat, až zde přistanou zástupci vesmířanů, neboť budeme daleko přesněji vědět, oč se vlastně jedná, nás hned tak nezaskočí nově se objevivší, převratná technologie výroby ultralehkých laserových zbraní, které vydávají zvuk i ve vzduchoprázdnu vesmírného prostoru, protože víme své... ^_^

Napříč spektrem všech subžánrů SF literatury od space opery, přes hard SF až po cyberpunk či psychologickou SF se vine další z podstatných významů, a tím jest nastínění odpovědí na nejrozmanitější otázky a problémy doby jak současné, tak i budoucí. A tyto otázky a problémy se netýkají pouze vědy či techniky, ale často i etiky, společnosti, životního prostředí, filozofie. Jak jinak výstižněji zkritizovat určité rysy společnosti, než extrapolovat je do zcela jiného prostředí, zřetelnějších souvislostí? Jak jinak bychom snáze definovali podstatu lidství, než při střetu člověka s nelidským, cizím? Jak jinak objasnit pojem život či inteligence, než právě na inteligenci umělé, uměle stvořené bytosti?... Za pozitivní považuji i to, že SF často nabízí ukázku alternativní cesty vývoje společnosti či lidské civilizace, pokud by měl nastal zvrat v současných trendech, a zároveň ale předvídá, co teprve přijde, pokud zůstanou současné trendy nezměněny.

SF literatura má i možnost nabídnout čtenáři pohled na problém z mnoha odlišných úhlů (doslova i metaforicky) - může se jednat o svět zprostředkovaný tak, jak ho vidí robot, umělá inteligence či mimozemská forma života. Z úhlu pohledu odlišujícího se od toho běžného, lidského vyplývají často velmi nečekané, ale v dané situaci logické závěry a souvislosti, která by právě lidská mysl jen tak neodhalila. V této souvislosti skládám poklonu těm spisovatelům, kteří ačkoli se jedná o lidské bytosti, jsou schopni nám předložit obraz myšlení člověku zcela odlišného tvora.

Jak už jsem zmiňoval na samém začátku tohoto článku, SF literatura je také o úniku z tohoto světa do světa zajímavějšího. Opakuji, že se nejedná o svět harmoničtější, ba právě naopak - většinou se jedná o prostředí dystopická (přesto však jde o světy méně komplikované, přehlednější, než je ten náš). Ptáte se proč? Základem jakéhokoli příběhu je konflikt, střet protichůdných tendencí, který by právě v díle o dokonalém světě autor jen těžko vykřesal. Dystopie, pokud je čtete a neprožíváte na svou vlastní kůži, jsou, až na pár výjimkek potvrzujících pravidlo, zábavnější či chytlavější a také poskytují autorovi větší prostor pro tvorbu syžetu.

A tímto se dostáváme k významu, který pojí SF s nefanastickou literaturou, a zároveň odpovědi na fundamentální otázku, která zní: Proč lidé čtou SF? Odpověď je vskutku prozaická - čtou ji pro zábavu. Čtou ji také proto, že je jim tím či oním způsobem (vědeckým či fantastickým) blízká, že vedle klasických otázek realistické literatury odpovídá i na známé otázky začínající na dvě proslulá slovíčka "co když", že je přitahuje její ohromná tematická členitost, podnětnost, nové, originální myšlenky, kterých se autoři SF rozhodně nebojí, či tzv. sense of wonder - pocit údivu spojený s četbou o nevídaných jevech, objevech, výjevech...; tento pocit je myšlen pouze zpola vážně.

Vědecko-fantastická literatura také výrazně ovlivnila tvorbu filmovou, právě formou filmu bylo zpracováno ohromné množství děl SF - někdy hůře, s pozměněným vyzněním (Stroj času, Hvězdná pěchota, Dvousetletý muž,...), jindy naopak ke prospěchu věci (Blade Runner, Minority Report,...). Právě filmová tvorba se do značné míry zasloužila o popularizaci (když už ne kvalitní, tak prostě pouze obyčejné) SF mezi širokými vrstvami dosud nezasaženými tímto fenoménem. Některá díla byla přetransformována do podoby počítačové hry, kvalita takto vzniklých produktů je opět různorodá, jmenujme například vynikající Dunu od Crya.

Na závěr se pokusím krátce zamyslet nad tím, proč bývá SF často kritizována, považována za cosi "podřadného". Zde přichází ke slovu všobecně platný Sturgeonův zákon, který tvrdí, že devadesát procent všeho je šunt - obávám se, že SF netvoří, ačkoli by se mi to samozřejmě líbilo, onu světlou výjimku potvrzující pravidlo. Dovolil bych si také uvést názor, že smýšlení lidí o SF je spjato s její prezentací v rámci masové kultury, kde často nejsou představována díla umělecky, myšlenkově nejlepší a nejbohatší, nýbrž zcela logicky díla (knihy, filmy či hry) komerčně úspěšná, která na tom s kvalitou bývají na štíru. Poté se může snadno stát, že si člověk vytvoří negativní názor na celý proud SF na základě jednoho či pár nepříliš povedených děl a nebude mít potřebu tento názor nijak měnit - avšak kvalitu je třeba v SF vyhledávat jako v kterékoli jiné oblasti lidského konání. "Nezasvěcení" mívají pocit, že SF literatura je příliš odtažitá od skutečnosti. Jistým způsobem tomu tak je, ale pouze při povrchním pohledu na vnější stránku SF, jak už bylo výše zmíněno, vědecko-fantastická literatura vždy vychází a mnohdy reflektuje skutečnost a jako prostředek odrazu funguje lépe než nefantastická literatura. Také je odrazuje ona vědeckost SF. Zde je nutno si uvědomit, že s výjimkou hard SF to ve vědecko-fantastické literatuře s vědou a odbornými znalostmi zase až tak horké není. S potěšěním nakonec konstatuji, že popularita SF literatury stoupá (zřejmě pod silným vlivem vědecko-fantastických filmů) a s extrémními pohledy typu "SF jsou samé slátaniny." se člověk setkává jen zřídka.

Na úplný, finální závěr bych se chtěl omluvit všem znalcům SF, kteří si zřejmě nedopatřením přečetli mé články o SF, kde jsem "záměrně" vynechal zcela fundamentální autory a díla a překroutil význam celé SF ^_~. A zároveň poděkovat všem, kteří si tyto články četli, protože jim připadly zajímavé či poučné, neboť pak splnily svůj účel.



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 9645

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::
vortavor - 2005-08-17 00:00:00

Díky za nové tipy ke čtení :ob


:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.