Palantir
oddělovač

Čas lidí, čas ďáblíků

Literatura > Povídky > Vidoucí 2007 | 08. 08. 2007 20:00:00 | autor: Harv

ČAS LIDÍ, ČAS ĎÁBLÍKŮ Dokud Ron neodejde do školy, hraje Rosa roli matky. Dopoledne je čas rodičovské svobody.
"Nahoře bylo líp." Ron chraplá. Mutuje. Rosa trpí. Má doma puberťáka.
"Tady máš přístěnek jenom sám pro sebe." Námitka k ničemu. Na kopci bylo opravdu líp. Spousta sluníčka, zdání svobody, zdání rozletu. U Draků ale nemůže být líp ani hůř, než u Škorpionů. Všude je stejně. Jenomže když Draci začali Ronovi imponovat, začal on napodobovat jejich chůzi, řeč i gesta. Co mohla udělat rozumnějšího, než zahájit přesun? Hledala kde zal
oží nový domov, tak impozantně tomu, ale jen sama před sebou, říkala. Naštěstí nemusela hledat daleko, stačilo sejít do teritoria Škorpionů. Ono je to vlastně jedno. Obojí samý gauner.
"Kašlu na přístěnek. A tady jsme zbytečně nízko. Co to je, blbý první pa
tro?"
"Škorpioni drží hlídku v recepci. A dětem rozdávají mlíko zadarmo." Vychvalovat
politiku gangu, kam až to klesla?
"Na mlíko taky kašlu. Abych kvůli tomu chodil makat. Sušit seno. Ani mě nenapadne. Žijeme přeci ve městě!"
Neví, že města už neznamenají to, co dřív. Matka cítí povinnost vyprávět o tom, co tenhle pojem ve skutečnosti obsahuje. Nechává toho před prvním pokusem. Synek nechce poslouchat. Obléká se. Souká se do toho divného oblečení. Extra móda pro adolescenty. Vloni stísněná a tmavá, letos
rozevlátá a křiklavě barevná. Rozu unavuje být rodičem. Měla by se zeptat, proč Ron už týden nechodí do školy, jenomže venku za okny zrovna začíná docela pěkný den. Proč si ho kazit. Otázky stejně nic nezmění. Slečna Surtofová ze školní kanceláře se ozve zase příští týden. A co nadělá? Taky nic.
Konečně bouchnou dveře. Ron naštvaně dusá chodbou, jistě ho můžou slyšet až v osmém poschodí. Tam snad mají koberce i v kuchyni. Pohodlíčko pro lepší lidi. Pro lidi, co mají hodně peněz a můžou si připlatit.
Rosa se honem podívá z okna. Ron už zase utíká k ruinám. Jsou schované v parku, perfektně ukryté pod korunami přerostlých a zdivočelých stromů. Extra vegetace, co jí zbyla jen latinská jména. Kromě toho rostou v parku i akáty, hlohy a najdou se i keře zimostrázu. Kdo by se skrz to křoví prodíral? Ron ano. Uprostřed parku kdysi stávala kaple. Vypravěč tvrdí, že je to kouzelné místo. Tam prý se děly věci! Vypravěč je možná blázen. Nebo taky úchyl, ale neškodný.
Syn zmizel v bujné zeleni. Jednou by se odtamtud taky nemusel vrátit. A čí by to byla vina?
Koutkem oka zaznamenává Rosa pohyb. Už zase. Dělají jí to snad schválně? Dračí loď sjíždí z kopce ve vší tichosti. Sune se na dřevěných kolečkách. Nabírá rychlost. Čertíci ječí a výskají, mávají ocásky, zakončenými bambulkou. Co ocásek, to střapeček.
Domovní telefon zabzučí. "Smím pustit hosta?" Neviditelný bručoun se ptá kdesi na opačném konci domu. Zjevně nesouhlasí. Rosa ano. Ani to netrvá moc dlouho. Klient zdvořile zaťuká. Rosa otvírá dveře. Je svůdná, je okouzlujíc
í, chce být nádherná.
Chlápek působí ušlápnutým dojmem. Obvyklé mimikri. Zaručeně ženáč. Chvilky pro vlastní potěšení krade z pracovní doby. Vypadá jako ouřada. Možná účetní. Rose účetní nevadí. Má je docela ráda. Pořádkumilovní a spolehliví. Kdyby si z nich lidstvo vzalo příklad, vypadal by svět jinak. Možná by neexistovala potravinová krize, globální oteplování a všechny ty další problémy, co na sebe lidstvo denně sesílá.
V domě Škorpionů si ale Roza naříkat nemusí. Tolik jako jinde jistě ne. Oni totiž prodávají svým nájemníkům i maso. Sice nepravidelně, ale každý kousek přijde vhod. Když Ron dospívá, má se Rosa co ohánět. Kluk potřebuje živiny. Nebýt Ronova žbrblání, mohla by si gratulovat, že se do toho všestranně zabezpečenýho věžáku vůb
ec dostala.
Puberta je náročné období. Roza vzpomíná, jak tenhle čas prožívala ona sama. Je zasněná. Tenkrát měla lásku. Takový legrační mládeneček kolem ní kroužil a kroužil. Pak zmizel ve světě. Dal se k ekologům. Bylo to v módě, zachraňovat. A co z toho? Austrálii pořád deptá ozonová díra, ledovce tály a tát nepochybně budou, pevnina je menší a lidí je taky míň, člověk se přizpůsobuje.
Jen aby Ron dostal rozum dřív, než provede nějakou hloupost. Aby se náhodou nedal k ekoteroristům. Představa Rozu málem rozesmála až k pláči. Její syn není ten typ. On se chce přidat ke skupině, ale vybral si moc špatně. Má v hlavě Draky. To je totéž, jako obdivování zuřivých ekologů. Gangům patří města, mají je i šikovně rozdělená, a jde zase jenom o násilí. Roza nechce, a
by její syn bojoval. Ostatní ať se klidně perou, když nic rozumnějšího nedovedou, ale Ron?
Hlavně ať si nenechá zohyzdit obličej tou děsnou Dračí značkou. Ocejchujou člověka jako krávu a i když se zbaví železných úlomků v kůži, jizvy zůstanou. Pak už se ví, kým byl a kým třeba i pořád je. Co a koho uctíval. A Škorpionům by se taky nelíbilo, aby v jejich domě, na jejich výsostném území, bydlel úhlavní nepřítel. To by nešlo.
Poslední zákazník odešel už před nekonečně dlouhou dobou. Prázdné hodiny se vlekly. Odpoledne neutíkalo a Ron pořád nikde. Roza se nedokáže odtrhnout od okna. Čertíci se pořád vozí v té jejich legrační lodi. Ptala se klienta, jestli vůbec věří na čerty. Vypravěč pokrčil rameny a spustil sáhodlouhou přednášku o Satanech a ďáblech, o kultech
a pověrách. Pohádky na ohlupování lidstva, uzavřel.
"Tak se koukni z okna," vyhrkla. Zároveň zručně masírovala Vypravěčův stále ochablý penis. Držela v ruce tu scvrklou kůžičku a uvažovala, jak náročné je povolání masérky. Masérky a šlapky, připustila nakonec, protože když už se někdy masáž setká s úspěchem... Škoda toho nevyužít. Chlapi už taky nejsou, co kdysi bývali.
Na zítřek se objednal Posluchač. Toho vzrušuje, když ženská mluví. Měl by se oženit. Manželka je nejupovídanější lidská odrůda. Ale stojí peníze. Pořád něco chce a potřebuje. Posluchač je lakomec. Takhle si přijde na svoje a je to levnější, než mít ženskou doma.
Roza už párkrát uvažovala o svatbě. Vždycky, když se přihlásil nový klient. Představovala si, že by založili společnou domácnost. Její klienti se pro takové pokusy nehodili. Byli divní. Když Vypravěč odešel, zvedla Roza domovní telefon. Hlídka v recepci se ozvala okamžitě. "Děje se něco?"
Zase ten nevlídný hlas. "Co si myslíte o čertech? Já tady na ně pořád koukám. Ruší mě."
"Jsou součástí světa," ozvalo se ve sluchátku. Vyznělo to filozoficky. "Andělé taky," pokračoval hlas. "Rovnováha musí být."
Fajn. Někde asi jezdí v Dračí lodi tlupa okřídlených andělíčků. Předvádějí svoje boubelaté prdelky nějaké ženské, co si neví rady s tím, co vidí. "Rozčilujou mě."
"Mně zase rozčilujou blbý řeči," zavrčel Škorpion a prásk, sluchátko se rozvibrovalo nárazem zvukové vlny.
Rozdělujou dětem mlíko a prodávají levné maso. Nemá význam žádat, aby byli ještě i milí, rozjímá Roza. Je netrpělivá. Ron si dává na čas. V ruinách staré kaple může kroužit třeba celá horda strašidel. Někde jsou k vidění i čarodějnice. Je za tím jakési extra sluneční záření, povídají o tom ženské v čekárně u psychologa, kam učitelky posílají děcka, se kterýma si škola neví rady.
Roza tam chodila s Ronem, než si uvědomila, že psycholog je ještě větší cvok, než průměrný blázen. Ale vklouznout mezi dveře a poslouchat ty ženské řeči, to Rozu baví. Takhle se dozví nejnovější drby. Svět má tolik tajemství, že je nezná ani Vypravěč. Jen o tajemstvích toho svého chudáčka líného netuší ani ň.
Soumrak prodloužil stíny. Telefon se rozdrnčel. Aby se tak Ronovi něco stalo. V Roze hrklo. Tenhle tlak kolem žaludku nesnášela. Vznikal ze zla, co obchází a číhá. Až kluk přijde, nabančí mu. Aby věděl.
"Zkus zaříkání," zavrčel hlídač a bylo to dobře slyšet. Asi mluvil těsně u sluchátka. "Taky musíš vykouřit pokoj kadidlem. Kdybys pozvala faráře, co vymítá duchy, uděláš to nejlepší, ale potřebuješ povolení od náčelníka." Prásk. Sluchátko oněmělo.
Tenhle frajer mluví, jen když musí. Kde vzít faráře? Kdyby jich tolik nepovraždili, když se anarchisti prali s fašistama, mohla Roza někoho sehnat. Ale jí zase čerti tolik nevadí. Když si jen tak venku užívají zábavu. Je to lepší, než kdyby ječeli na chodbě a na schodech, jako to dělají děcka té dámy z osmého patra. A na tu taky nemá význam si stěžovat. A že ti její mrňousové vé řvou. Má ta osoba štěstí. Mužský jí nadělá tolik děcek. Že si asi užívají. Zázrak v době, kdy se chlapům postaví jen náhodou. Tomu z osmého asi stojí pořád.
Roza si lakuje nehty křiklavě červenou barvou. Jako kdyby někomu vyrvala srdce z těla a zaschlá krev jí zůstala na rukou už navždycky. Posluchač by mohl být kněz.Vypadá oduševněle.
Čertíci vyrostli. Roza nevěděla, jestli je to správně. Rozhodně na tom není nic příjemného, dospívat během jízdy na burácející lodi, která pádí z kopce jako šílená. Ron taky dospívá a sama puberta je jako vratká lodička na zdivočelém moři světa, na který není možné se spolehnout. Synáček si kliďánko chodí domů
tak pozdě, připomíná si Roza. Večer je zase matka. Starostlivá a ustrašená.
"Umíš zacházet s čertama?" Ptá se Posluchače, byla si jistá, že ten člověk je kněz, už na něj jinak nemyslela. Připadal jí tak, pořád víc.
"No..." Váhá. Klopí oči, aby se náhodou nepodíval ven. Ten člověk chce zůstat mimo. Aby se náhodou nezaplet. Před čím se člověk pořád krčí, vždyť život už má úplně jinou podobu. Roza nechápe, co za tím je, protože nic už nefunguje, jak by mělo. Mne Posluchačův úd, snaží se, protože si tuhle terap
ii zaplatil. Oba vědí, že je to k ničemu, Posluchač je jedním z davu, většina si zvykla.
Když se Roze povedlo mít dítě přirozeným způsobem, nevěděla, jestli má být šťastná. Připadalo jí to i nepatřičné, když ostatní nemohli. Obíhali doktory a všelijaká centra, co se jim v názvu vyskytovalo cosi o šťastné rodině. Roza neměla ani tu. Teď zase neví, jestli je to důvod ke štěstí - mít děcko.
Když to děcko pořád víc tíhne ke Drakům.
V poledne odchází středeční klient. Legrační mužíček. Ten svůj penis vlastně ani nemůže potřebovat. Zase jeden snaživec.
Pod oknem leží maličký ďáblík. Svíjí se. Roza pozoruje jeho zdeformované nohy. Jsou chlupaté a srostlé. Je to ohavné, ten čert vypadá jako mořská pana, kterou místo ploutví obrostlých šupinami zohyzdil chlupatý porost. A pláče. Stvořeníčko slabě kníká, trochu jako ptáčátko vypadlé z hnízda, trochu jako opuštěné děcko.Ty zvuky rozhodně připomínají pláč. Probouzejí základní instinkty.
Roza popadá tašku. "Buď zticha," šeptá dole. Tahle strana domu je obrácená ke kopci. Nezajímavý výhled. Roza pospíchá. Schovává čertíka pod deku.
Projít kolem hlídky bylo vyčerpávající. Co by asi řekl ten s tím chraplavým hlasem. Možná by ďáblíka zastřelil. Jestli se něco takového vůbec může podařit.
"A jsme doma." Byt je najednou útulnějš
í.
Zrůdička pořád tiše naříká, ale má pěkné a přítulné oči. Ron se zase někde zdržel. Večer roztouženě koukal nahoru, k domu Draků. Snil. Určitě v tom byly souboje s nepřátelským gangem, hrdinství a přátelství na život a... Víc Roza nechtěla domyslet.
"Jsi maličký. Jak tě mohli opustit?" Roza zpívá ďáblíkovi ukolébavku. To ho uklidňuje. Viditelně žasne nad melodií.
Domovní telefon volá Rozu do recepce. Prodává se maso.
"Jíš ty maso, maličký? Jíš vůbec něco?" Chudáček. Jestlipak se nějak jmenuje?
Masa není moc. Ale Škorpioni nepochybně podělili celý dům. Roza ho stihne udělat, než Ron dorazí. Guláš bude hned. Maso je takové - křehké.
Čertík se umíněně plazí po zemi kolem stolu. "Nebudeme čekat, co říkáš? Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí."
Sousta jsou měkká. Jen pár kamínků pokazilo úžasný dojem z jídla. Roza na ně zírá. Vypadá to, vypadá to jako zbytky ornamentu Draků. A Ron zase nejde. Roza odevzdaně zavírá oči. Bere ďáblíka na klín. Tenhle drobek neuteče. Nemůže.
"Budeš večeřet, příšerko? Nebo se na to vykašleme?" Zvedá se jí žaludek. Přesto se snaží polykat slzy.


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 1787

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.